Edita Prošková: Práce je pro mě koníček, něco v čem se chci dále zlepšovat

Edita Prošková je fyzioterapeutka, která velmi ochotně radí všem lidem ve skupině zaměřené na barefoot obuv i na své stránce na facebooku. O její práci a fenoménu barefoot je i náš dnešní rozhovor.

Co vše Vaše práce obnáší? Lidé asi úplně nemají představu, co konkrétního mohou od fyzioterapeuta čekat. Většina lidí zná tenhle pojem spíš třeba ze sportu.

Fyzioterapie je velice obsáhlý a složitý obor. Pokud chceme být dobří, nestačí absolvovat jen vysokou školu, ale musíme se i dále vzdělávat. Škola nás naučila základy, které je třeba dále rozvíjet a na nás je se zdokonalit.

Práce fyzioterapeuta neobnáší jen práci s daným problémem, ale je třeba se zaměřit na cele tělo komplexně. Snažíme se s klienty cvičit, učit je správným pohybovým vzorcům, zkvalitnit jim celkově život. Vracíme lidi po urazech zpět k jejich původnímu životu a občas musíme zafungovat i jako psycholog (smích).

S jakými obtížemi k Vám lidé tedy nejčastěji chodí?

Vzhledem k mému zaměření (podologie, podiatrie) mam drtivou většinu lidí s problémy v oblasti nohou. Občas někdo potřebuje akutně srovnat záda, krk, nebo jen zatejpovat.

Co vás vůbec k práci fyzioterapeutky přimělo?

Moje maminka je fyzioterapeutka, vlastní soukromé Rehabilitační centrum v Milevsku v Jižních Čechách. Díky ní jsem o fyzioterapii věděla od dětství, ale vždy jsem chodila a říkala: ,,Tak tohle nikdy nebudu dělat, nechci sahat na lidi.“ Na střední, před podáním přihlášek na VŠ jsem se rozhodla, že to zkusím. Po dvou letech jsem se dostala na FBMI do Kladna a započala moje cesta, životní poslání. Oproti tomu můj manžel věděl, že chce být fyzioterapeutem od nějakých 16 let, kdy si zlomil nohu na snowboardu. (Smích)

Vaše zaměstnání vyžaduje notnou dávku spolupráce Vašich klientů, stává se často, že lidé vlastně nechtějí nic dělat a čekají, že to vyřešíte za ně, nebo chápou, že se musí snažit především oni?

Ano. Je stále spousta lidí, kteří si myslí, že si lehnou, dostanou masáž a půjdou domu. Nebo že jim dám vložky a ty vše napraví. Jsem vděčná za svou aktuální klientelu, kdy rodiče jsou u děti důslední a dospělí se snaží opravdu cvičit.

Je něco, co Vás na Vaší práce štve?

Ono by mě na ní mělo něco štvát? Vůbec! Pro mě je ta práce koníček, relax, něco v čem se chci dále zlepšovat.

Štve vás vaše práce? Podívejte se na 3 jednoduchá cvičení, která vám pomůžou vyzrát nad stresem.

Podporujete barefoot obuv. Může barefoot nosit úplně každý?

Barefoot obuv ma dvě ohromné výhody oproti klasické obuvi. V první řadě jsou dostatečně široké ve špičce a špička není kulatá. Druhak jsou maximálně ohebné. Tyto dva aspekty by měla bota vždy splňovat. Bosonohé obouvání ale obnáší ještě další výhody, mezi které patří napřiklad nulový drop. To znamená, že pod patou není více materiálu, jak tomu bývá u klasických tenisek. Dále nemají žádné tvarování uvnitř boty, jako zdravotní obuv (tvarování je absolutně nevhodné, protože je dělané podle nějaké nohy, ne vaší; nikdo nemáme obě nohy stejné, natož pak více lidí). Čistý Bf opravdu není vhodný pro každého, především co se týká dospělých. Například pro diabetika bych volila bf se stélkou na míru, aby nedošlo k případným problemům. Do terénu je ale skvělá volba.

A jak je to s tím názorem, že měkká obuv je dobrá do terénu, ale ne na rovné povrchy? Co tedy lidi mají nosit do města?

Mnoho lidí tvrdí, ze chůze po tvrdém rovném povrchu není vhodná a svým způsobem mají pravdu. Pokud ujdu 15 km po rovné dlažbě, tak mě nohy samozřejmě bolet budou. Ale co se týká terénu města, tak z osobní zkušenosti vím, že není jen rovné a tvrdé. Kostky, kamínky, dláždění, travnaté plochy… to vše jsou různé impulzy pro nohu. Pokud člověk umí chodit správně, tak ho ani takový povrch nezaskočí.

Máte dceru, jak moc jste řešila její správný fyzický vývoj? U Vás dostává rčení „kovářovic kobyla chodí bosa,“ úplně jiný význam.

Dcery vývoj jsme řešili doma od příchodu z porodnice. Vlastně ještě před porodem jsem se učila jak správně manipulovat s miminkem, jak ho nosit… za to jsem strašně moc vděčná maminčině kolegyni Jitce, která si následně Aličku vzala i pod dohled. Cvičili jsme Vojtovku, navaděli do správných vzorců a celkově se snažili o co nejlepší možný vývoj. Nyní je jí 20 měsíců, zdárně běhá v bf obuvi, kterou dostala až po 2 měsících co chodila. Do té doby měla buď ponožky, capáčky, anebo byla úplně bosa.

Sledujete držení těla ostatních i v běžném životě? Například když někoho potkáte v obchodě, řeknete si třeba „ta má ale rovný záda“ místo „ta má skvělou sukni“?

Bohužel, to je takové naše prokletí, ale samozřejmě záleží, jak moc je člověk do oboru zapálený. Většinou si všímám hlavně bot, postavení nohou nebo prstů v otevřené obuvi.

Povězte nám prosím, co jsou tři nejhorší nešvary moderní doby, které ničí naše tělo.

Jako největší průšvih dnešní doby vidím životní styl a pokrok v elektronice. Málo pohybu v kombinaci s vysedáváním u TV, nebo koukaním do telefonu jsou asi nejhorší. Většina lidi si nesedá na sedací hrboly, ale sedí na celé délce stehen, kostrči a s ohnutou páteří do ,,C”. S mobilem v ruce to ještě povýší o příšerný předsun hlavy. Jedná se o polohu, která nám bere rozsah v kyčlich jak do flexe, tak o to víc ještě extenze a oba tyto pohyby pak musí dohánět okolní segmenty, jako jsou kolena a pateř.

Jako další pak vidím problém v internetu a dostupnosti různých informací, protože mnoho lidi si samo diagnostikuje problém a následně se ho sami snaží řešit, bez odborníka, aniž by věděli cokoliv o daném oboru.

Pokud vás zajímá více informací, projděte si Editiny facebookové stránky, kde naleznete i další důležité informace z oblasti fyzioterapie.