Klíšťová encefalitida – vše, co potřebujete vědět o tomto nebezpečném onemocnění

Přicházející jaro doslova probouzí přírodu a vše živé v ní a nejsou to jenom sněženky, bledule a další květena, trilkující škřivani či jiní zpěvavci, roztomilé veverky a zajíčci…I v naší přírodě na nás číhají mnohá nebezpečí, včetně těch malých velikostí, ale obrovských riziky – cizopasníků klíšťat obecních. Ty v našich zeměpisných šířkách přenášejí dvě vážná onemocnění: lymeskou boreliózu a klíšťovou encefalitidu. O lymeské borelióze jsme psali před měsícem, dnes se zaměříme na klíšťovou encefalitidu.

Na rozdíl od lymeské boreliózy je klíšťová encefalitida virové onemocnění a nelze ho léčit antibiotiky. Tak, jako při většině virových nemocí tedy neléčíme příčinu, ale zmírňujeme příznaky, léčba je ne kauzální, ale symptomatická. Klíšťová encefalitida je nebezpečný vírusový zápal mozku, který může způsobit celoživotné fyzické i psychické následky a skončit i úmrtím.

Výskyt klíšťové encefalitidy je u nás vysoký

Dnes patří Česká republika mezi země s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy V Evropské unii. A není to jistě tím, že by se klíšťatům u nás zalíbilo a dařilo víc, než v jiných zemích, problém je v zadedbání prevence. V Česku se ročne počítají případy ve stovkách a v celé unii v tisícech. I v souvislosti s klimatickou krizí se biotop výskytu klíšťat obecních posouvá do vyšších poloh, u nás i do podhorských a horských oblastí. Onemocnění má sezónní charakter od března do listopadu, s maximem výskytu od května do září.

Klíšťovou encefalitidou se ale můžeme nakazit celoročně, nejenom v době „klíšťové sezony“ přímo od infikovaných klíšťat, které se nám přisají na kůži. Riziková je i konzumace nepasterizovaného mléka a mléčných výrobků, pocházejících od nakažených domácích zvířat. Dalšími, méně „frekventovanými“ cestami přenosu jsou kojení, krevní transfuze nebo laboratorní nákaza.

Příznaky klíšťové encefalitidy

Průběh onemocnění má obvykle dvě fázy, i když u některých nakažených 1. fáze trvající 2-7 dní chybí, respektive je přítomná, ale neprojeví se specifickými příznaky, podobnými chřipkovým:

• zvýšená teplota
• únava, slabost
• bolesti svalů, kloubů a hlavy

Po 1. fázi nasleduje období bez potíží, trvající 4-10 dní, po kterém nastupuje 2. fáze projevující se postižením centrálního nervového systému. Typické onemocnění probíhá jako zánět mozkových blan s bolestí hlavy, světloplachostí a zánětem spojivek.

Pokud se klíšťová encefalitida v 2. fázi vyvine do zánětu mozku, symptomy jsou poruchy:

• spánku
• paměti
• koncentrace
• rovnováhy
• orientace

s postižením hlavových nervů.

Při postižení mozku a míchy se objevuje obrna.

Nejzávažnější forma je bulbocervikální, při které selhávají důležité centra v prodloužené míše, tato forma často končí smrtí. Smrtnost na klíšťovou encefalitidu dosahuje v Česku do 1% ze všech případů.

Klíšťová encefalitida má inkubační dobu 7-14 dní, akutní fáze trvá 2-3 týdny. Nemoc svým průběhem a následky dokáže vyřadit postiženého z běžného života na dlouhou dobu s dlouhodobými negativními dopady na fyzické i psychické zdraví. Onemocnění bývá závažnější u dospělých, seniorů a všech oslabených jinou nemocí. Po prodělaném onemocnění vzniká celoživotní imunita.

Prevence klíšťové encefalitidy

Pozitivní správou je, že i proti klíšťové encefalitidě existuje vakcína s účinností 99% a očkování je základním specifickým preventivním opatřením. Vakcinace je doporučována všem, kteří se pohybují v oblastech výskytu klíšťat – což je v Česku prakticky všude, nejenom ve volné přírodě, ale i v městských parcích a na jiných plochách s travnatým a krovinatým porostem.

Vakcinace je zvlášť doporučována všem, kdo se často nebo pravidelně vyskytují od jara do pozdního podzimu v přírodě, pracovně nebo rekreačně.

Ideální čas na první dávku je právě teď, na konci kalendářní zimy, dokud nezačnou klíšťata svou nejintenzivnější aktivitu. Druhou dávku je ideální aplikovat měsíc po první a poslední o 6 měsíců. Ochrana před nákazou klíšťovou encefalitidou po kompletní trojdávkové vakcinaci trvá tři roky, po kterých je nutné přeočkování jednou dávkou. Další přeočkování následuje po 5 letech. V České republice je od 1. ledna 2022 nepovinné očkování proti klíšťové encefalitidě hrazeno z veřejného zdravotního pojištění všem ve věkové kategorii 50+, včetně přeočkování.

Kromě účinné vakcinace existují další osvědčené nespecifické preventivní strategie, jak se vyhnout klíšťové encefalitidě.

Klíčovým je odporučení nepohybovat se ve volné přírodě v rizikových oblastech s výskytem klíšťat, tedy zejména na lukách a všech místech s trávou či jiným porostem a křovinami. Tam je rizikové nejenom se procházet, ale samozřejmě si sedat nebo ležet – včetně použití podložky.

Pokud se už ve volné přírodě pohybovat musíte, nebo chcete a nemůžete si pomoci, používejte repelenty, aplikujte je zejména na spodní část nohou po kolena.

Odborníci totiž již před mnoha lety vyvrátili mýtus, že klíšťata nám skáčou na hlavy a těla ze stromů. Není to tak, většinou číhají na koncích stébel trav a na spodních větvičkách či listech keřů. Tihle malí nebezpeční parazité útočí tedy zezdola a jsou schopni po oděvu i těle pomalu vylézt kdekoliv, kde se přisají na naši kůži. Proto je dalším klíčovým preventivím opatřením neběhat po lukách a lesích naostro nebo nalehko, ale mít vhodným oděvem zakryty zejména nohy. No a když máte oblečení ze světlé látky, tak dokážete sice malé, ale viditelné klíšťata na oděvu poměrně lehce vidět.

Po návratu z přírody je nutné se svlíknout donaha a pořádně prohlédnout a vytřepat oděv, včetně spodního prádla – samozřejmě ne v interiéru, ideálně na balkóně nebo terase. Dalším krokem je důkladná prohlídka těla, zejména podpazuší, slabin, pupku, končetin, ale i krku a hlavy. Klíště je houževnatý tvor, který dokáže i hodiny putovat po našem oděvu i těle a můžeme ho klidně najít přisáté i ve vlasech či za ušima. Po důkladné prohlídce těla se vysprchujte. Prohlídku je ideální opakovat i na druhý den ráno.

Pokud klíště na svém těle najdete, je nutné ho čím dříve správně vytáhnout. Zřejmě každý z nás zná několik „ověřených“ způsobů, jak na klíště, problém je v tom, že mnoho „zaručených“ receptů nefunguje a výsledkem může být, že budete muset spěchat k lékaři. Ten klíště vytáhne odborně a není to vůbec složitá operace, zvládnete ji doma i vy:

• místo přisátí dezinfikujte
• na klíšťe nesahejte holýma rukama
• pinzetu přitlačte co nejblíž ke kůži
• uchopte pinzetou klíště a pomalu jej kývavými pohyby ze strany na stranu vyviklejte, bez otáčení
• místo ihned po vytáhnutí opět dezinfikujte jodovou tinkturou nebo silnějším alkoholem
• na odstraněné klíště nesahejte holýma rukama, nemačkete ho, použijte gumové rukavice nebo ubrousek
• klíště zabalte do ubrousku nebo kousku papíru a na nehořlavém podkladu ho zapalte

Nemá tedy smysl klíště z kůže „vytáčet“, ono vážně nemá závit a výsledkem může být, že namísto klíštěte vytočíte sebe, když vám v kůži zůstane jeho hlavička. Tedy přesněji „chobůtek“, orgán připomínající zoubkovanou skobu, který spolu s klepétky tvoří kanálek, kterým klíště saje naši krev. Nefungují ani „metody“ potírání přisatého klíštěte krouživými pohyby olejem, mastí, mýdlem nebo mokrým tamponem.

Snad jsem vás velmi nevyděsil, mým záměrem bylo varovat před riziky a zopakovat si, jak dokážeme na klíšťata vyzrát bez toho, abychom se od jara do začátku zimy hermeticky uzavřeli v našich domovech. Pohyb i pobyt v přírodě je zdravý a pokud víme, jak na to, dokážeme ho přežít bez újmy – vždyť jsme přece korunou tvorstva.

Ján Schneider

foto: Pexels Erik Karits, cottonbro studio