Lucie Václavková: Cílem mé práce je naučit klientku vše, co potřebuje, aby si dokázala pomoci sama.

Asi většina z nás se v životě ocitne na rozcestí a neví, kudy jít dál. Týká se to často i naší kariéry. Aktuální situace zrovna odkrývá otázky budoucího působení. Naštěstí existují lidé jako Lucie Václavková, kariérová poradkyně. Pár tipů, na co se ve své kariéře zaměřit i v tomto těžkém období, nám poskytla i v rozhovoru. Pusťte se do něj.

Lucko, Vaší hlavní činností je snaha pomoci najít povolání ženám, které ve své kariéře nemají jasno. Vaše míření k poradenské činnosti pro Vás bylo jasnou cestou? Nebo teprve vyplynulo v průběhu Vaší kariéry?

Jasná cesta to rozhodně nebyla. Někdy si dělám legraci, že jsem se stala kariérovou poradkyní díky sérii špatných kariérních rozhodnutí :) Ta mě přivedla třeba na obchodku, později na VŠE, i když jsem nikdy neměla ráda čísla a matiku. Od malička jsem tíhla spíš ke knížkám, ráda se seznamovala s lidmi a neustále někomu něco vykládala.

Nicméně nakonec jsem i po ukončení studia na VŠE zůstala jako pedagog i výzkumník na katedře personalistiky, k tomu jsem se věnovala poradenství pro studenty. Ve vzdělávání, zkoumání, psaní a poradenství jsem se našla. Konečně jsem mohla někde využít můj hlad po informacích a schopnost propojovat zdánlivě nesouvisející věci. Skvělé bylo, že se mi podařilo učit a dodělat doktorské studium i po narození syna, protože jsem měla možnost pracovat na částečný úvazek.

K pracovnímu (kariérovému) a podnikatelskému poradenství jsem se dostala až v neziskovce, kde jsem si našla práci po druhé mateřské. Nebyl to ani tak záměr, spíš mě zlákala možnost dál školit a dělat poradenství a možnost částečného úvazku. V GLE mi vyšli velmi vstříc, nakonec jsem zde jako poradkyně pracovala ve 2 projektech pro lidi znevýhodněné na trhu práce (rodiče malých dětí, migranti, lidé nad 50 a další). Dnes dělám kariérové poradenství na volné noze a s několika neziskovkami spolupracuji externě.

Obrací se na Vás především ženy. Vzniklo toto zacílení spontánně? Měla jste vždy blízko k ženským kruhům?

Toto zacílení vzniklo postupně. Promítla se do toho má osobní zkušenost, kdy jsem jako máma rostoucího počtu dětí zjišťovala, jak je těžké zůstat profesně aktivní. A to i když jsem měla velkou oporu v manželovi a měla jsem štěstí na vstřícné zaměstnavatele.

K tomu se přidala zkušenost z mé poradenské praxe, kdy velmi šikovné a zkušené ženy často velmi obtížně nalézaly pracovní uplatnění, které by odpovídalo jejich dovednostem a zkušenostem. Vnímala jsem různé společenské tlaky, slabou podporu okolí, chybějící zařízení péče o děti a taky nedostatek flexibilních a částečných úvazků.

Když jsem se pak začala poradenství začala věnovat na volné noze, rozhodla jsem se zaměřit právě na ženy.

Práce s klienty a rozsah Vašich služeb je velmi rozmanitý a nezaobírá se pouze kariérními záležitostmi. Cítíte se po letech práce s lidmi i jako psycholog a znalec lidských duší?

Nepovažuji se za psychologa ani kouče. Při práci s klienty uplatňuji různé techniky, podle toho, s čím za mnou klientky přicházejí. Zakázky jsou velmi rozmanité – některé klientky třeba jen chtějí vylepšit svůj LinkedIn profil, jindy je spolupráce dlouhodobější a složitější, když třeba řešíme změnu oboru či hledání práce po dlouhé profesní pauze.

Využívám poradenství, mentoring, koučovací techniky, mapování kompetencí, příběhy, sociální sítě a další nástroje kariérového rozvoje a osobního marketingu.

Jaký je nejčastější problém či překážka, se kterým za Vámi ženy přicházejí?

Problémy jsou velmi rozmanité. Téměř při každé spolupráci však s klientkami řeším, že neumíme s jistotou pojmenovat a prezentovat, co se nám podařilo a jaké jsou naše kvality. Také je třeba se naučit, že při osobní prezentaci musíme myslet na cílovou skupinu. Ať už jde o zaměstnavatele, nebo o klienta, měl by snadno pochopit, co mu nabízíme a že naše zkušenosti jsou pro něj relevantní.

Dále společně mapujeme „ideální práci“, tedy takovou, ve které bude klientkám dobře. Zkoumáme osobní motivaci a hodnoty, oblíbené/neoblíbené pracovní a mimopracovní činnosti, pracovní podmínky a další záležitosti. To nám pomáhá zúžit počet nabídek a příležitostí, které jsou pro nás relevantní.

Stává se, že za Vámi přijde někdo, komu pomoci nedokážete?

Určitě musím si při každé spolupráci hlídat, jestli zakázka, se kterou za mnou klientka přichází, je splnitelná. Také ji upozornit, že posun vyžaduje práci a to i na její straně. Jsou poradci, kteří píšou CV a dopisy za klienty, ale já to nejsem. I když občas přepošlu nějakou pracovní nabídku, která ke mně díky mému networku doputuje, tak moje hlavní úloha to není. Cílem je, naučit klientku vše, co potřebuje, aby si dokázala pomoci sama.

Pomáháte lidem uvědomit si, co umí a jaké jsou jejich silné stránky. Jak to že Vy, jakožto cizí člověk, vidíte lépe to, s čím oni žijí celý život? Podceňují se? Proč?

Mým úkolem není, abych já našla silné stránky mých klientek, ale spíš abych je naučila, jak je mají objevit samy. Ale je fakt, že se často setkávám s tím, že klientky považují své dovednosti, zkušenosti a úspěchy za úplně běžné. Takže je pak ani nenapadne se o nich zmiňovat v CV, na LinkedIn, na webu nebo jinde. Také se často bojíme překročit svůj stín a sdílet to, v čem jsme autentičtí a „divní“. Přitom právě to nás odlišuje od ostatních a může zaujmout druhou stranu.

Proč se podceňujeme? Myslím, že je to trochu kulturní a společenský problém. Nejsme vychováváni k tomu, abychom o sobě přemýšleli, uměli pojmenovat naše kvality a prezentovat své úspěchy. Už ta naše přísloví: „Sebechvála smrdí“ nebo „Sedávej děvenko v koutě…“ Navíc nás vzdělávací systém (a někdy bohužel i rodiče) upozorňuje spíš na chyby než na to, co se nám daří. Pak není divu, že v dospělosti někdy ani netušíme, jaké máme silné stránky, a nevíme, jak na to přijít.

Majoritními zákaznicemi jsou u Vás ženy. Myslíte si, že je český pracovní trh vstřícný k ženám s malými dětmi?

Situace se určitě zlepšuje, ale stále není ideální. Na jednu stranu přibývá zaměstnavatelů, kteří nabízejí pružnou pracovní dobu a home office, na druhou stranu máme stále velmi nízkou nabídku částečných úvazků. Přitom o ně nestojí jen maminky, ale i tátové, kteří se chtějí více věnovat rodině, lidé pečující o své rodiče, nebo i ti, kteří třeba mají své vlastní projekty.

To vedlo v minulých deseti letech k velkému nárůstu počtu podnikajících žen, které se však podobně jako jejich zaměstnané kolegyně musí potýkat s nedostupnou péčí o děti.

Na druhou stranu si myslím, že když máme co nabídnout a nebojíme si říct, máme šanci si vyjednat slušné podmínky. Ať už se jedná o dobrý plat, nebo třeba o nižší úvazek.

Máte vlastní poradenství, píšete, přednášíte… Daří se i Vám najít vždy soulad mezi prací a osobním životem?

Abych byla v pohodě, je pro mě důležité mít čas na práci, ale i na rodinu. To byl nakonec hlavní důvod, proč jsem se nakonec rozhodla jít na volnou nohu. Díky tomu můžu dělat práci, která mě naplňuje, a zároveň mám čas pro sebe, rodinu i kamarády. Samozřejmě byla období, kdy jsem si toho nabrala moc, ale v poslední době si víc hlídám, aby mi práce nepřerůstala přes hlavu. Raději jsem se smířila s tím, že moje podnikání poroste pomalejším tempem, než abych obětovala moje zdraví, čas s dětmi a manželem.

Poradíte Akčním ženám na co se zaměřit v současné krizové situaci?

Na to nemám jednoduchou odpověď. Ze všech stran se na nás valí nejrůznější doporučení – jak se udržovat v pohodě, jak zvládat home office, jak zlepšit osobní produktivitu, jak se vzdělávat… Upřímně poslední dny mnoho žen, kterým ze dne na den zůstaly doma školáci a předškoláci, mělo úplně jiné starosti. Nejenže na ně padla často kompletní péče o rodinu a vzdělávání dětí, navíc ze dne na den řada podnikatelek přišla o významnou část klientů. Co s tím?

Pokud si to můžeme dovolit, doporučuji si dát chvíli „voraz“, nechat si alespoň nějaký čas pro sebe a nabrat energii. Budeme ji potřebovat, protože nevíme, jak dlouho bude krize trvat. To zastavení nám taky pomůže si srovnat myšlenky a přijít na nové nápady. Můžeme pak přijít na lepší řešení, než když se bez rozmyslu snažíme hlavně něco dělat.

Nemůžeme ale sedět s rukama v klíně donekonečna. Je čas na počítání finančních rezerv a osekání zbytečných nákladů, ať už osobních, nebo podnikatelských. Ozvat se současným klientům a hledat cesty, jak si je udržet. Já jsem hned minulý týden nabídla místo osobních konzultací online variantu a většina klientek tuto možnost ocenila.

Pusťte se do hledání nových příležitostí, ne všechny oblasti našeho života šly ke dnu. Někdy se nám může podařit převést naší službu do online podoby (konzultace, kurzy, prodej přes eshop), jindy se můžeme podívat na to, co dnes naši zákazníci řeší a které obory rostou. Podnikatelská mentorka Margaret Křížová doporučuje diverzifikovat naše činnosti, ať už v rámci našeho oboru, nebo proniknout do oborů nových.

Na čem ještě můžeme zapracovat?

Můžeme vylepšovat naše výrobky nebo služby, hledat dostupnější varianty produktů, posílit naši osobní značku nebo se také učit něco nového. U vzdělávání se však předem zamyslet, jestli opravdu něco potřebuji, abychom zbytečně neplýtvaly časem a penězi.
Já osobně se o to teď sama snažím, ale pořád pro mě zůstává klíčové pečovat o sebe a vztahy v rodině a přáteli.

TIP REDAKCE: Přečtěte si také, jaké bonusy usnadňující práci na dálku nabízí ostatní

Kde hledat podporu, abychom na to nebyly samy?

Můžeme začít v rodině. Zapojit děti a partnera, abychom nebyly na všechnu práci v domácnosti samy. Můj muž vaří v poslední době mnohem raději a lépe než já, nejstarší syn si vzal na starost dělání úkolů s mladší ségrou, všechny děti pak mají nějaké domácí povinnosti. Není od věci také zavolat rodičům, prarodičům, což udělá dobře nám i jim.

Můžeme také využít nejrůznější podpůrné skupiny. Já sama jsem členkou několika komunit na facebooku a také jsem založila vlastní mastermind skupinu. 

Je dobré si také zjistit, zda nemáte jako rodiče nezletilých dětí nárok na ošetřovné. Například v tomto článku od Aperio – společnosti pro zdravé rodičovství.

Jak vy se odreagujete po náročném dni?

Energii nabírám při procházkách do lesa, u dobré knížky nebo když něco vyrábím rukama.

Mimo již zmíněné školíte také profesní síť LinkedIn, podle mě se zatím v Česku ještě tolik neujala, myslíte, že to teprve přijde?

LinkedIn má dnes v Česku okolo 1,5 milionu uživatelů, takže bych ho zase tak nepodceňovala. Už dnes ho běžně personalisté využívají při vyhledávání kandidátů z různých oborů (pozor, zdaleka ne jen z IT), uchazeči si zvykají ho posílat do firem místo CV, pro podnikatele znamená zdroj obchodních příležitostí.

Nejsem jenom lektorkou, ale i aktivní uživatelkou. Můj profil je pro mě nejen kariérním portfoliem, ale taky vizitkou, na které mohu nabídnout mé služby klientům. Buduji si zde síť kontaktů, pravidelně sdílím příspěvky a články. Díky tomu mi z této sítě chodí poptávky od klientů. Takže mohu potvrdit, že to skutečně funguje.

Samozřejmě záleží na tom, do jakého oboru míříte a jakou máte profesi. Například učiteli ZŠ užitečný moc nebude. Na druhou stranu už zde běžně najdete lidi z neziskovek, komerční i akademické sféry.

Děkujeme Lucii za báječné rady a přejeme mnoho úspěšných žen pod jejími křídly.