Petra Boušková: Díky řetězci štěstí, odvahy a přijímání různých výzev teď podnikám v tom, co jsem dříve považovala za bláboly

Petra Boušková se původně živila jako softwarová testerka, teď je z ní ale vyhledávaná lektorka prezentačních dovedností. Jaká byla její kariérní cesta a co vše vás může naučit se dočtete v dnešním rozhovoru.

Vystudovala jste Fakultu aplikovaných věd v Plzni, který obor a co Vás k němu přivedlo?

Na fakultu mě přivedla matematika a lyžování (směje se). Ne, abyste to pochopili, jsem vášnivá lyžařka a můj puberťácký sen bylo si vymyslet a vyrobit vlastní lyže. Pamatuji si to jako teď, přišla jsem na den otevřených dveří katedry mechaniky, byla tam tma a vedro. Vedoucímu katedry jsem se zatajeným dechem odkryla svůj odvážný plán a čekala jeho reakci. Kupodivu si mohutně nezaklepal na čelo, zavedl mě za expertem na kompozitní materiály a design a za 6 let jsem ve své diplomové práci spolupracovala se Sportenem (český výrobce lyží) na novém modelu. Můj neuvěřitelný sen se splnil.

Od toho je ale asi daleká cesta k lektorce prezentačních dovedností? Jaká byla ta Vaše cesta?

To teda! Vesele jsem ignorovala všechny signály, že programování není má cesta. Při škole jsem hrála divadlo, 5 let prováděla v plzeňském pivovaru. Bavilo mě to, ale já ne, po matematickém gymnáziu následovala technická vysoká škola, po státnicích jsem nastoupila jako softwarová testerka a manažerka pro Mercedes, mexickou cementárnu a pak pro různé české banky. Navíc jsem vždy hrdě prohlašovala, že jsem zaměstnanecký materiál, podnikání pro mě není a ex-příteli jsem se smála, že čte nějaké bláboly o komunikaci a seberozvoji.

Pak ale bum! Roku 2016 jsem šla na IT konferenci a obdivovala řečníky, jak dokáží mluvit pro stovky lidí. Najednou mi nečekaně hlavou proletělo: „To bys zvládla taky!“ ale hned jsem se oklepala s „Boušková, neblbni!“ Na obědě jsem však náhodou seděla vedle organizátora podobné konference v Budapešti a ten zasel semínko, ať se zkusím přihlásit. Po X probdělých nocích jsem vymyslela strukturu své přednášky s názvem „Vy to řídíte, my to testujeme“‘ a odeslala ji.  Přijali mě. Pozvracela jsem se.

Začala jsem na svých prezentačních dovednostech makat a díky řetězci štěstí, odvahy a přijímání různých výzev teď podnikám v tom, co jsem dříve považovala za bláboly (směje se).

Co vše si vlastně můžeme představit pod prezentačními dovednostmi?

Vše. I tento článek je formou sebeprezentace. Je úplná hloupost si myslet, že prezentace rovná se PowerPoint plus alespoň 10 lidí v zasedačce. Jakmile se potkáte i jen s jedním člověkem a začnete hovořit, začíná Vaše vystoupení. Vemte si, že máte 7 vteřin na to, udělat první dojem. Vražedná vteřinovka tiká a mezitím si Vás mozek Vašeho protějšku zařazuje do jedné z kategorií „kamarád / nepřítel / nezájem / potenciální sexuální partner“. Nebudu Vám lhát, jakmile jste ve 4. skupině, máte vyhráno (směje se). A pak začíná selekce. Jste kamarád? Z toho, co říkáte, si partner vybere jen to, co se mu líbí, aby se utvrdil, že jeho první odhad byl správný. Lidi totiž tuze rádi mají pravdu. Jste nepřítel? Ztrácíte body ani vlastně nevíte proč.

Jaj, to jsem se ale rozvášnila jen o jednom mém oblíbeném tématu, pod prezentačními dovednostmi se toho skrývá strašně moc. Jak správně zmapovat publikum, zpracování trémy, klíčový začátek a konec prezentace, struktura a flow obsahu, diskuze a otázky po prezentaci, síla story tellingu, práce s hlasem, management panelové diskuze, příprava na pohovor, natáčení promo videí, prezentace po Skypu.

Dají se tedy prezentační dovednosti snadno naučit?

Snadno? Záleží na člověku a odhodlání. Já vždy na koučincích říkám, že své klienty maximálně nabrífuji, ale když si budou pořád jen dokola něco nacvičovat přede mnou, tak se prd naučí. Musí trénovat, trénovat, trénovat. Před lidmi. Jako kdybyste si ve škole dali potrhlý závazek, že se budete často dobrovolně hlásit a chodit před tabuli kdykoliv to bude možné.

Navíc co člověk, to jiný materiál.  Vše záleží i na vnitřním nastavení osobnosti. Klient s nulovým sebevědomím nebo naopak s nafouknutým egem musí překonat ještě o pár překážek víc, aby vypadal a cítil se na podiu přirozeně a podal profesionální výkon. Ale věřte mi, vše se dá naučit. Žádný učený z nebe nespadl. Líbí se mi věta, co říkala maminka mému kamarádovi: „Prostě to dělej a neřeš to tolik, ono to půjde.“

Jaké nejčastější chyby při prezentování lidé dělají?

Alespoň 90 % řečníků začne svou prezentaci špatně. Na konferencích jsem si už musela dát pro sebe závazek, že to „Takže“ budu prostě ignorovat a nebude mě to rozčilovat (směje se). Dále lidi neví co s rukama, máchají s nimi hrozně moc a rychle nebo vůbec. Výplňková slova. Nepřehledné slidy. Prezentace bez pointy. Málo toho není a dělá to opravdu hodně lidí. Na druhou stranu: „Mezi slepými jednooký králem.“ Stačí málo a najednou jste prezentační bůh.

Jak dlouho trvá taková příprava workshopu nebo přednášky?

Mám vyzkoušeno, že na minutové video (např. pozvánku na mou akci) se připravuji přes hodinu. Chodím po obývacím pokoji a mluvím, piluji věty, hledám vhodná slova a k nim pádná gesta. Třeba hodinová přednáška je proces dlouhého ladění. Navíc já jsem perfektionalista, takže dokáži do slidu v PowerPointu hledat vhodný obrázek otazníku třeba půl hodiny (směje se). Hovoříme zde o týdnech práce.

Navíc já prezentační dovednosti učím, tak si tak nějak z podstaty věci nemohu dovolit mít mizernou přednášku. Takže nějaký tlak zvěnčí tu trošku je.

Kde čerpáte nejvíc inspirace?

Já jsem byla asi před 2 lety hrozný knihomol. Přečetla jsem vše, co Městská knihovna v Praze měla v oddělení seberozvoje. Od komunikace, manipulace, asertivity, divadelních technik pro herce po psychologii a ezoteriku. Po práci jsem ještě sjížděla TEDx videa a různé záznamy z přednášek z vysokých škol. Dělám to do teď, ale v menším množství.

A pak si každou neděli dřepnu v kuchyni na zem k papíru formátu A0 a sama se sebou brainstormuji. Kreslím si bubliny s různými tématy, klíčovými myšlenkami, vymýšlím cvičení pro lidi. To si tak vždy sedím a říkám si: „A co kdybych je rozdělila do skupin, nebo do dvojic? A tam by se měli zkoušet…hmm…“ Nevýhodou toho je, že když brainstormujete sama se sebou, vše Vám přijde jako geniální nápad (směje se) a až praxe ukáže.

Na pódiu jste jako doma, byla jste takový extrovert od malička nebo jste k tomu musela dospět?

Maminka vždy vzpomíná, jak jsem si jako malá dokázala sednout do pokojíčku a hrát si sama 4 hodiny jen s 2 kolíčky. Nebo jsem si malovala (původně jsem chtěla být malířka). Zlomilo se to asi až s přechodem na vysokou školu. Z tiché šprtky praštěný hurikán. Založila jsem ohromné diskuzní fórum pro všechny prváky, pořádala uvítací párty, znali mě napříč Plzní. Navíc jsem začala provádět v pivovaru Plzeňský Prazdroj a tam nemůžete být moc introvertní.

Ale! I já jsem duší částečně introvert, nikdo mi to nevěří, ale je to tak. Ráda energii získávám i v klidu sama doma u filmu nebo knihy. Většinou s vínem v ruce (směje se).

Dosáhla jste v rámci řečnictví nějakých úspěchů?

Mám na poličce pár zlatých pohárů a dělám si legraci, že kdybych jednou zbankrotovala, tak vše roztavím a bude ze mě zlatník. Roku 2016 jsem vyhrála několik česko-slovenských řečnických soutěží, což vyvrcholilo ve Varšavě, kde jsem obě země zastupovala ve velkolepém mezinárodním kole. Roku 2017 jsem opět rozšířila svou sbírku na poličce prvním místem za nejlepší prezentaci a za nejpřínosnější hodnocení prezentace. Byl to úžasný pocit, ale přestalo mi dávat smysl pořád se mlátit zlatem o hlavu a začalo mě plně naplňovat pomáhat k tomu jiným.

Cíleně již nesoutěžím, ale „omylem“ občas něco dostanu (směje se). Na konferenci v Polsku a Bělorusku jsem byla vyhlášena jako nejlepší řečník roku 2019.

Jste také koučkou, s čím se na Vás lidé nejvíce obrací?

Se vším. Nejvíce mě ale asi vyhledávají lidé, kteří mají před velkou prezentací, na které jim opravdu záleží, a chtějí ji vypilovat do dokonalosti. Připravovala jsem třeba několik ředitelů na prezentace pro tisíce lidí. Nebo jsme ale i trénovaly odpovědi na pohovor s jednou super novopečenou maminkou, vymýšleli jsme s klienty struktury jejich workshopů, natáčeli jsme promo videa, pomáhala jsem v přístupu vyjednávání s problémovými lidmi v práci, vytvářeli jsme online propagaci několika podnikatelům a firmám, zbavovala jsem lidi paralyzující trémy. Je to radost a zase se opakuji, co člověk, to jiný materiál, to trošku jiné téma. Nejvíc mě ale na tom baví ty šťastné úsměvy lidí po mým sezeních.

Děkujeme Petře Bouškové za rozhovor a přejeme v životě mnoho štastných úsměvů.