Dělat práci, která bude přinášet radost je životní nutnost

Petra Kaderková – příjemná, společenská, pozitivní, moudrá a pokorná žena. To byly moje první poznámky, kdy jsme se poprvé viděly. Skutečnost, že je narozená v Blížencích, byla jasná nejen z jejího webu MOUDRÝ BAOBAB, ale i ze vzájemné energie během celého setkání.

Jak vnímáte ženu Blížence Vy sama?

Blíženci jsou všeobecně velice společenští lidé, rádi se setkávají a povídají si. Upřednostňuji osobní setkání a sdílení. Proto vím, že nebudu dělat webináře. Je to o vzájemném předávání si energie, pohledů, úsměvů, které mnohdy říkají víc, než jen informace sdělené do telefonu nebo mailem. Jako Blíženec ale také vnímám svou dvojí polohu duše – jedna má ráda právě tu akci, být mezi lidmi, sdílet a ta druhá, kterou se učím respektovat a věnovat jí prostor, vyžaduje klid, rozjímání, ticho a nechat věci plynout a jen vnímat.

Jaká byla vaše cesta k momentu založení agentury Moudrý Baobab?

Organizovat přednášky a semináře jsem se rozhodla v době, kdy jsem zvažovala ke konci druhé mateřské dovolené, jak sladit svou potřebu dělat práci, která mne baví, naplňuje a která mi dává smysl, s rodinou, s dětmi a mojí touhou si užít roli matky a věnovat svým dětem pozornost a přítomnost, které vnímám jako velice důležité pro jejich život. Věděla jsem, že chci dělat něco, na co mám talent, čemu věřím a co mne naplňuje – a to je organizace, víra v naprosto dokonale fungující principy života a radost z toho, že lidé díky účasti na seminářích a přednáškách mohou nastavit jejich fungování, hodnoty a postoje tak, aby žili lépe a šťastněji.

foto: archiv Petra Kaderková

Prošla jste velkou změnou osobnosti, což změnilo vnímání smyslu a významu vašeho života. Řeknete nám k tomu víc?

Žila jsem podle vzorů, které mi byly předány v průběhu života. Myslela jsem si, že všechno vím, jak žít „správně“, jak se chovat v partnerství… ale rozhodně jsem nemohla říct, že jsem šťastná. Právě naopak. V momentě, kdy skončil můj druhý dlouholetý vztah úplně stejně, jako ten první, jsem si připustila, že asi něco dělám blbě. Byla jsem na dně a pomohlo mi právě to, že jsem si přiznala, že si za to vlastně můžu sama. A pokud si za to můžu sama, můžu to taky sama změnit. Vlastně ne úplně sama – ve chvíli, kdy jsme takto v propasti, je podle mne dobré mít někoho, kdo vám z té propasti pomůže se vydrápat zase nahoru. Měla jsem kolem sebe lidi, díky nimž jsem přenastavila svoje mentální nastavení. Začala jsem využívat poznatků, které jsem získala na seberozvojových akcích od skvělých lektorů a mohla jsem ovlivnit, jak můj život bude v mnoha ohledech vypadat. Všechny věci, které doporučuji a nabízím, vycházejí z mé osobní zkušenosti. Prostě vím, že to funguje. Chápu, že se tomu mnohdy těžce věří. Někdy lidé potřebují své vlastní bolestné zkušenosti. Podle mne je ale dobré se naučit vnímat a rozpoznávat krizové a kritické věci v našich životech včas – právě před momentem, než padneme na dno.

Kdo byli vaše učitelé?

Těch, kdo mne posunuli v mém uvědomění a způsobu života, bylo mnoho. Patří mezi ně rodiče, učitelé, partneři, kamarádi, lektoři a v neposlední řadě moje děti. Mé velké dík patří Mgr. Evě Fojtové, MUDr. Taťjaně Horké, Marku Dzirasovi, Janu Bímovi, Monice Hasalové, MUDr. Jarmile Klímové, Jiřině Prekopové, Míše Liškové, Draganovi Vujoviči, Janu Mühlfeitovi… a spoustě dalším, stejně důležitým.
Z metod a technik, které mne posunuly, to byla kineziologie, psychosomatika, kvantová technika, feng shui, osobní pouť s Janem Bímem, chůze po žhavém uhlí, holotropní dýchání, potní chýše, rodinné konstelace a všechny změny nastavení mysli na seminářích Marka Dzirasy a Dragana Vujoviče.
Tím největším učitelem je vlastně život sám. Respektujme sebe, všechno a všechny kolem nás. Buďme vděční za vše, co máme. Pokud vnímáme to, co se nám děje, jako možnost se někam posunout, něco si uvědomit a zlepšit – tím vlastně naplňujeme, proč zde na světě jsme.

foto:archiv Petra Kaderková

Pořádáte přednášky a semináře, které mnoha z nás už ukázaly cestu. Jak vybíráte téma a přednášející?

Téma pro semináře se snažím vybírat tak, aby bylo vždy praktické a využitelné v životě. Někdy se stane i to, že právě tohle konkrétní téma teď zrovna řeším a hledám odpovědi a inspirace. Nebo si vzpomenu, co pro mne bylo důležité pro to, abych se posunula. Vnímám, co řeší lidé v mém okolí, používám intuici, díky níž cítím a vnímám signály toho, co je teď třeba. Nebo prostě „jen tak“ potkám někoho, kdo zrovna učí něco, na co teď myslím. Věřím, že náhody neexistují, takže to vnímám jako „vesmírnou nabídku a příležitost“.

Kdo je typickým návštěvníkem blížícího se festivalu RODIČing?

RODIČing Festival je moje srdeční záležitost. Je pro všechny rodiče, kteří si uvědomují zodpovědnost za to, jaký bude z jejich dítka člověk a jaký může být jeho život. Pro všechny, kdo hledají inspirace a způsoby, které jsou odlišné od tradiční direktivní výchovy, kterou třeba jako děti prošli sami. Poté, co se věnuji již několik let psychosomatice, vím, jak moc souvisí třeba výchova, pozornost rodičů k dětem, vztah mezi nimi, se zdravím dětí. Vím, že jistota či nejistota, sebehodnota, důvěra, zodpovědnost a další důležité vlastnosti se nastavují v dětství. Nastavujeme i tímto, jaké budou mít vztahy, jak budou úspěšní, respektovaní. Je třeba mít přitom na zřeteli charakter a osobnost dítěte. Líbí se mi moc výrok, který říká, že „děti jsou jako nebroušený diamant a záleží na tom, kdo ho dostane do ruky – ten z něj může vybrousit briliant nebo ho zkazit“.

Vždy se ptáme naše akční ženy, co by rozhodně vynechaly a co si pochvalují, tedy co je nejvíc baví na práci?

Stále se učím a posouvám. Mám „aha“ momenty, i když už lektora slyším poněkolikáté, vždy na mě vyskočí něco, co mi přijde momentálně důležité. Všichni děláme chyby, nikdo nejsme dokonalý a je dobré si uvědomit, že to ani není smyslem žití. Smyslem je žít tak, aby mě a mým blízkým se žilo dobře, hezky, abychom si život užili a prožili ho co nejvíce v radosti.

Jak vnímá vaší práci rodina?

Můj manžel mne podporuje a věci, které dělám, jsou v souladu i s jeho vnímáním.
Děti jsou v době konání semináře buď s manželem nebo s prarodiči. Díky nim, mohu organizovat akce i o víkendech. Jinak dělím své dny na pracovní část a část pro rodinu, kdy se jim plně věnuji.

foto: archiv Petra Kaderková

Co je největším zdrojem vaší energie?

Nejvíce mne dobíjí spokojení účastníci. Když přijdou na další seminář, protože, jak sami říkají: „…ten minulý byl skvělý a uvědomil/a jsem si to a ono, začalo se mi v životě dít to a to, změnilo se mi něco…“

Prosíme o 3 rady pro naše budoucí akční ženy, které třeba váhají, jestli vůbec začít, nebo jak se držet vybranou cestou…

Myslíte začít dělat práci, která jim bude přinášet radost? Tady není co radit. To je podle mne životní nutnost. Je dobré znát sám sebe, zjistit co mi dělá a co nedělá radost, co mne baví, naplňuje a následně zvolit práci. Pokud děláme něco, co nám bere energii a nenabíjí nás to, je to signál – signál duše, těla, že tohle dělat nemáme. Jestliže to nerespektujeme a setrváváme v tom dál, zaděláváme si na další problémy – zejména zdravotní a také partnerské. Nebudeme spokojeni, šťastni a v důsledku ještě budeme nemocní. Spíš si vždycky říkám, že přece tohle dělat nemusíme!! Někdo setrvává, protože má „jistotu“ – moje zkušenost je, že jistotu nemáme nikdy v ničem, pouze v tom, že všichni jednou nebudeme. A do té doby je fajn dělat to, co nás těší, radovat se a užívat každý okamžik toho, kdy tu jsme, s kým tu jsme a co tu děláme.