Podnikání s posláním: Johana Křížová přináší lidskost a inovaci do péče o seniory s demencí
Náš akční portál s radostí a respektem pomáhá zvyšovat věhlas přestižního vzdělávacího projektu Akademie pro začínající podnikatelky – Academy for Women Entrepreneurs (AWE).
Cílem Akademie je ženám, které podnikají méně než 3 roky, nebo mají podnikatelský nápad, poskytnout potřebné know-how a kontakty, aby mohly svůj podnik rozjet, zlepšit nebo posunout na vyšší úroveň.
Akademii již počtvrté v naší zemi pořádá Business & Professional Women CR (BPWCR), nezisková organizace dlouhodobě podporující ženy v jejich ekonomické nezávislosti. Za programem stojí již druhým rokem koordinátorka Michaela Melicher. Program je veden skvělými facilitátorkami, mezi které patří Julie Válková, Šárka Jiřičná a Lucie Krausová, sama absolventka Akademie. Tato výjimečná iniciativa je pořádána za podpory Velvyslanectví USA v České republice.
Slovo má studentka akademie Johana Křížová.
Johana Křížová žila 17 let v Kanadě, kde vystudovala dva magisterské obory a přes 10 let pracovala se seniory s demencí.
Po návratu do České republiky si dala za cíl změnit přístup právě v této oblasti péče a postavit ji na respektu, důstojnosti a správném zacházení.
Jak nastavit péči o lidi s demencí tak, aby přinášela větší spokojenost nejen seniorům, ale i pečujícím? Johana přináší nové pohledy a inspiraci ze zahraničí, které mohou skutečně změnit životy.
Jak jste se dostala k péči o seniory s demencí?
Již od mala jsem snila o tom, pracovat se seniory. Prostě mě tam vnitřně něco hodně táhlo. Když mi bylo 6, chtěla jsem pracovat v lahůdkách, pak jsem chvíli chtěla být baletkou a můj poslední sen byl právě starat se a pečovat o seniory. A ten jsem si nakonec i splnila.
Co vás na tom nejvíce baví?
Když jsem se staršími lidmi, cítím hluboké naplnění a štěstí. Respektuji je, obdivuji jejich životní příběhy a to, co zažili a museli obětovat, aby nám usnadnili život. Jejich životní zkušenosti mě inspirují a dodávají mi určitý životní nadhled. Senioři s demencí navíc ztrácejí společenský filtr. Jsou autentičtí a upřímní. Hned víte, na čem jste. Taková opravdovost je v dnešní době vzácná a velmi si jí vážím.
Často zmiňujete v péči o lidi s demencí důležitost nefarmakologických metod. Co si pod tím máme představit a proč je to tak důležité?
To je výborná otázka. Nefarmakologické metody zahrnují přístupy, které nevyužívají léky. Jedná se například o úpravu prostředí, volbu vhodných aktivit, způsob komunikace a celkový přístup k člověku s demencí, včetně našich reakcí na jeho chování. Všechny tyto faktory zásadně ovlivňují, jak se člověk s demencí cítí, jak se chová a jaký je jeho celkový stav. Správný přístup a komunikace mohou mít obrovský vliv na jeho chování. Bohužel, v dnešní době se často sahá po medikaci, jejíž vedlejší účinky mívají na seniory s demencí mnohdy negativní dopad.
Můžete uvést konkrétní příklad z praxe?
Představte si člověka s demencí, který je neklidný, nervózně chodí po chodbě, křičí nebo se projevuje agresivně. Toto chování bývá vnímáno jako problematické a často v podobných situacích saháme po lécích na uklidnění. Je ale nutné si uvědomit, že lidé s demencí mají stejné potřeby jako kdokoliv jiný – jíst, pít, spát, vylučovat, být milován, být stimulován atd. Demence však ztěžuje schopnost tyto potřeby vyjádřit nebo je uspokojit. Pokud si dotyčný potřebuje odskočit, tak namísto žádosti o toaletu začne být nervózní a křičet. Je to jeho způsob, jak vyjádřit svou potřebu. Medikace sice utlumí tyto projevy, ale neřeší jejich příčinu, a navíc u dotyčného potlačí jeho způsob komunikace, čímž mu ještě více ztíží vyjádření dalších potřeb. Adekvátní přístup, lidskost a správná komunikace mohou mnohé situace vyřešit bez léků – stačí zájem a ochota dělat věci jinak.
V čem vidíte hlavní rozdíly v přístupu k péči o seniory s demencí v Kanadě a v Česku?
V Kanadě jsem měla možnost působit dlouhodobě asi v 15 různých zařízeních pro seniory, zatímco v Čechách mám zatím zkušenost pouze s pěti zařízeními, protože zde nepůsobím tak dlouho. Přesto i z této kratší zkušenosti mohu říct, že zde lidé s demencí tráví velkou část dne na lůžku a často s nimi zacházíme jako s nemohoucími pacienty. Bývají celý den v pyžamu a často nejsou zapojováni do aktivit.
V Kanadě je přístup odlišný. Každý klient, i když není schopen chodit, má svůj invalidní vozík, je oblečený a začleněný do denních aktivit a režimu. Atmosféra je mnohem aktivnější a inkluzivnější. Dokonce se často stává, že ani nerozeznáte, kdo je klient a kdo je člen rodiny na návštěvě, což krásně ukazuje na respekt a zapojení klientů do běžného života.
Co vás přivedlo k tomu, že jste se v Česku zapojila do vzdělávání a školení pečovatelů a zdravotního personálu?
Po návratu do Česka jsem chtěla sdílet své zkušenosti z Kanady v oblasti nefarmakologických metod a správného přístupu v péči o seniory s demencí. Spolupracuji s IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) a Institutem Sociální práce, pořádám workshopy pro pečující a zaměřuji se na zlepšení kvality péče a vzdělávání personálu. Mým cílem je, aby péče přinášela úlevu nejen lidem s demencí, ale také jejich rodinám a pečujícím, kteří jsou často vyčerpaní.
Vzděláváte tedy jen personál v domovech pro seniory?
Rozhodně ne. Chci, aby moje rady a tipy na správnou péči byly dostupné všem, včetně rodin, které pečují o prarodiče s demencí doma. To je velmi náročné. Na mém webu si kdokoliv může zdarma stáhnout 10 praktických tipů, jak lépe pečovat o lidi s demencí. Jsou to konkrétní rady, které vám mohou ulehčit určité situace a zpříjemnit péči. Dokument je dostupný zde: https://www.johanakrizova.com/desatero
Vaše práce vyžaduje nejen odborné znalosti, ale také velkou dávku trpělivosti a empatie. Jak se vám daří udržet si psychickou rovnováhu?
Musím uznat, že po 10 letech terénní práce jsem cítila určitou únavu a vyčerpání. Hodně mi pomáhalo chodit do přírody, sportovat, trávit čas s přáteli, dělat si radost a bavit se. Chodila jsem také pravidelně k psychoterapeutovi, který mi pomohl a stále ještě pomáhá udržet si určitou duševní rovnováhu. Důležité je pro mě také neustálé vzdělávání a hledání nových inspirací, které mě motivují v profesním životě.
V Kanadě jste založila společnost, která se věnuje canisterapii (terapie se psy) se seniory. S jakými největšími výzvami jste se při budování svého podnikání potýkala a jak jste je překonala?
Největší výzvou pro mě bylo získat důvěru a uznání od pečujícího personálu v pobytových zařízeních. Vystudovala jsem canisterapii, tehdy málo známou a inovativní metodu. Lidé netušili, co obnáší a jaké možnosti nabízí. Byla jsem naivní a nezkušená, ale to možná hrálo v můj prospěch. Bez velkého přemýšlení jsem prostě nasedla na kolo, dala svého psa do batohu a začala dělat to, o čem jsem snila a co jsem cítila jako své poslání.
Nevěnovala jsem se byznys plánu ani marketingu a poměrně rychle se mi podařilo získat stálou klientelu. Klíčem k úspěchu byly stabilita, profesionální přístup a dobré výsledky.
Po dvou letech práce v terénu jsem si uvědomila, že potřebuji hlubší znalosti o demenci. Proto jsem se rozhodla pokračovat ve studiu, abych svou péči zkvalitnila a posunula na vyšší úroveň. Tento krok byl zásadní pro můj další profesní rozvoj.
Co vás přimělo k tomu, abyste se přihlásila do programu AWE a co vám tento program přináší?
Právě moje neznalost v oblasti podnikání jako je tvorba byznys plánu, marketing nebo management. Program AWE mě zaujal svým zaměřením na podporu žen v podnikání a možností sdílet zkušenosti s dalšími podnikatelkami. Přihlásila jsem se, abych získala nové dovednosti, rozšířila svou profesní síť a našla inspiraci pro další rozvoj svých projektů.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Máte nějakou vizi nebo projekt, na kterém pracujete?
Ráda bych nadále šířila své znalosti o nefarmakologických metodách skrze vzdělávací aktivity a inovace, které zlepší život seniorů i pečujících.
Mým snem je vytvořit domov pro seniory, který bude rájem na zemi – místo s kvalitní péčí, individuálním přístupem a empatickou komunikací, kde budou spokojeni senioři i personál. Tento projekt chci realizovat s lidmi, kteří mají stejné hodnoty a vizi. Mým cílem je sdílet své nápady, inspirovat se od ostatních a společně vytvořit něco výjimečného.
Kdybyste mohla dát jednu radu začínajícím podnikatelkám, jaká by to byla?
Naslouchejte svému srdci a intuici. Nepřemýšlejte příliš dlouho a nenechte se ovlivnit tím, co si myslí ostatní – prostě začněte. Každý podnikatelský projekt začíná jako nápad, ale jeho úspěch spočívá ve vaší schopnosti vytrvat. Nebojte se jít do neznáma a dělat chyby, to vás posune dál. A hlavně pamatujte na rovnováhu mezi prací a osobním životem – péče o sebe je nezbytná pro dlouhodobý úspěch i spokojenost.
Foto: archiv Johany Křížové