Jít za svým snem za trochu toho nepohodlí stojí

„Proč? Protože nás baví všechno to pečení, míchání, vaření a tvoření. Baví nás, když chutná a když vidíme okolo sebe spokojené lidi. Pak jsme také spokojeni.“ – odpovídá Renata Havelková na můj dotaz.

Kde vznikla myšlenka na tvoje podnikání? Vyučila ses cukrářkou a pekařkou nebo jsi byla v tomto oboru zaměstnaná?

Hned na začátku bych u sebe slovo „podnikat“ změnila na pracovat. Nejprve jen krátce k tomu, co jsem dělala předtím, než jsem začala péct. Po gymnáziu jsem vystudovala obor oční optika. Hned poté jsem pracovala v optice v Praze, ve Vrchlabí a nakonec jsem se vrátila do Velkého Meziříčí, mého rodného města. Pak jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a byla doma s dětmi. Starší dcerka má od narození zdravotní problémy, proto jsem se ještě rozhodla vystudovat dálkově v Brně speciální pedagogiku. K této práci jsem se ale už nedostala. A protože ženy doma s dětmi pořád vaří a pečou, nebylo to ani u mě jinak. Dostala jsem příležitost péct pro několik kaváren sušenky ke kávě a tím to všechno začalo. Recepty jsem měla už z rodiny vyzkoušené a dál jsem jen hledala v knížkách a zkoušela a zkoušela. Protože cukrářka nejsem, musela jsem si dodělat k získání živnosti několikaměsíční kurz. Po sušenkách jsem začala péct dortíky, cheesecaky, koláče a další. Zákazníkům chutnaly a to byla pro mě největší odměna.

Arašídový dezert z mascarpone, lesního ovoce a smetany???? #dessert #mascarpone #peanutbutter #cream #berries #sweet #instafood #foodporn #coffee #tea #brno #slatina #bistro @bistro_hawranek

A post shared by bistro_hawranek (@bistro_hawranek) on Mar 21, 2018 at 3:08am PDT

Jak ses dostala od sušenek k pečení chleba?

Od sladkého jsem ráda utíkala k věcem slaným. A základ všeho dobrého je pro mne křupavý domácí chléb, který pekla moje máma, když jsem byla malá. Ráda vzpomínám na prázdniny, kdy jsem chodívala na brigádu do malé pekárny. Směna mi začínala o půlnoci a až do rána byla cítit vůně čerstvě upečeného chleba, rohlíků a housek – chuť a vůně nezapomenutelná. tak jsem se po letech stavila do již zmiňované pekárny pro kvásek a éra pečení chleba z kvásku mohla začít. Po několikatýdenním zkoušení jsem nakonec víceméně zůstala u rodinného receptu. Dál zkouším různé příchutě, pročítám jiné recepty a hlavně mě to pořád baví (smích)

Odkud přicházejí nové nápady?

Vycházím hodně z rodinných  receptů, po mámě, po babičce. Pak také pročítám různé blogy, šikovných lidí, u kterých se můžu inspirovat, je dnes opravdu spousta.  Další nápady získávám  také procházením různých kaváren a bister. Pár jsme jich navštívili ve Vídni, v Římě a dalších městech. Mám odsud nakoupeno spoustu knih o pečení chleba, sladkých věcí, jen je musím překládat z italštiny a to mi zabere trochu času. Krásných kaváren, které si zakládají na kvalitě a výjimečnosti,  je v dnešní době už hodně.

Co tě na pečení nejvíc baví?

Asi to střídání. Můžu péct housky, chleba, cheesecaky, sušenky, připravovat dezerty, saláty. Přeci jen, kdybych měla pořád opakovat to stejné, přestalo by mě to asi za chvíli bavit. A pak mám velkou radost, když lidem chutná, když se vrátí, objednají si dortík nebo chleba. Zakládám si na tom, abych při všem, co dělám, postupovala jako doma. Svou rodinu taky neošidím, tak proč bych to měla dělat v práci jinak, neměla bych z toho dobrý pocit a to by se mi vrátilo. Ráda si se zákazníky povídám. Vysvětlím jim vše, na co se ptají, čeho a jak je chleba upečený, co je v dortu atd. Zeptám se, jestli jim chutnalo. Lidé jsou rádi a myslím si, že je ten příběh zajímá. Často jsou překvapeni, když jim řeknu, že je všechno pečivo opravdu upečeno u nás.

Co bys nejraději vynechala, co je pro tebe největší překážka?

Asi bych vynechala nákupy, ale bez toho to nejde. Přála bych si, aby čas neběžel tak rychle. I když běží pořád stejně a nám všem spravedlivě, spíš je to všechno o lepší organizaci a rozdělení věcí, co kdo dělá. To se pořád učím.

Lze pracovat vedle dětí?

Všichni pracují vedle dětí, takže to určitě jde. Jen si musí člověk stanovit hranice práce, domova a rodiny. Neříkám, že se mi to neprolíná, ale nejsem tím pohlcena. Myšlenky ale nezastavím, takže různé nápady co budu dělat, se mi hlavou honí celý den.

Stíháš i odpočinek? Pokud ano, tak jak?

Popravdě odpočinek moc nestíhám. Přes týden je toho hodně a v neděli už chystám věci na další týden. Mám ale ráda procházky, a když to vyjde zajdu na jógu, mělo by to být ale pravidelněji. Co mi nejvíc chybí, je dostatečný spánek.

Jaké jsou tvoje sny a plány?

Jsem člověk, který moc neplánuje, nevím, co bude za týden (smích). Ráda bych ale zapracovala na veganských a raw receptech. Sen je mít plnou kavárnu lidí, kterým chutná a kteří se zase za námi vrací.

Máš i pro nás rady jak začít?

Univerzální rady pro začátek nemám. Tak, jak to u mě začalo nenásilně, nemusí fungovat u jiných. Někdo má vizi jasnou a jde si za svým cílem, jako býk za červenou. Jiný jde krůček po krůčku a bere výzvy tak, jak přicházejí. Ale člověk má zkusit všechno, co jej láká a o čem přemýšlí. Je dobré se i s někým poradit, kdo má za sebou podobnou zkušenost, mít oporu v rodině. Určitě se nebát, se strachem přichází pochybnosti a nedůvěra v sebe sama. A stojí za to se vymanit na chvilku ze své komfortní zóny, jít za svým snem. Tak asi nějakou zlatou střední cestou, tak jak to kdo cítí uvnitř sebe (smích).

Teď nám ale prozraď, kam na domácí pečivo, domácí sušenky a dobrou kávu?

Přijďte za námi do Bistra Hawranek , ochutnáte vše pod jednou střechou a ty nejlepší kousky vám zabalíme sebou (smích)