Člověk se někdy pousměje, potěší i schuti zaburácí smíchy nad tím, jaké možné i nemožné, často až bizarní svátky jsou lidé schopni slavit. O těch vážnějších, vážoucích se k důležitým mezníkům historie lidstva, ale i zdravotním, sociálním a jiným fenoménům s minimálně evropským a většinou globálním dosahem píšeme na našich stránkách pravidelně. Jednou za čas ale na nás z oficálních i těch méně formálních až ulítlých kalendářů vyskočí skvost, o kterém stojí za to s potěšením psát. Tak třeba můj bezkonkurenčně top favorit, Mezinárodní den omylů v kalendáři, který připadá na 30. února. Nebo Světový den grafiky, Mezinárodní den zásnub, Světový den mimů, Den jódu, Světový den vrabců, Mezinárodní den spodního prádla, Světový den marihuany, Mezinárodní den boje proti dietám, Světový den her, Mezinárodní den kachliček, Den nejlepších přátel, Mezinárdoní den pletení na veřejnosti, Den slunečních brýlí, Mezinárodní den trpaslíků, Světový den UFO, Mezinárodní den bez kalhotek, Světový den správců počítačových sítí, Den gumových medvídků, Mezinárodní den ženského orgasmu, Den suchého zipu, Evropská noc pro netopýry, Den, kdy mluvíme jako piráti, Mezinárodní den úsměvu, Světový den standardů, Mezinárodní den nekupování ničeho…a takto bysme mohli zvesela pokračovat dál. O mnohých těchto svátcích – některé si necháváme v talonu a nebudeme je předem odhalovat – budeme s radostí psát.

Dnes je na řadě svátek všech matematiček, matematiků a milovníků všech těch abstraktních, pro mnohé i tajemných znaků, kterými jsou popisovány jevy s počítáním související, Den π.

Kdo za to může?

Zásluhy a autorství geniálního nápadu spojit oslavu Dne π s datem 14.3. – v anglosaské transkripci 3/14 – se připisují fyzikovi, kurátorovi a umělci Larrymu Shawovi, který působil v muzeu Exploratorium v San Franciscu. První Den π uspořádal pro své kolegyně a kolegy 14. března 1988 a o rok později byla tato oslava přístupná i pro veřejnost. Součástí oslavy ve vědeckém muzeu Exploratorium byla a dodnes jei slavnostní pochod muzeem s návštěvníky držícímí papírové talíře s čísly, končící o 1:59 ( tipujete snad správně: jsou to další čísla za 14 po desatinné čárce π) ve svatyni π. Součástí rituálu je i pojídání kulatých koláčů (Pie), ovoce s „pí“ v názvu a pizze. Povinnou součástí programu je i zpívání Hyppy Birthday Albertu Einsteinovi, který se podivnou shodou okolností narodil 14.3. 1879. Až do svých seniorských let byl hlavou oslav Dne π samotný Larry Shaw, který je vedl ve své neodmyslitelné rudé hučce se symboly π.

Z happeningu státním svátkem a globálním fenoménem

Milý, magický příběh Dne π má pokračování jako z dobře sepsaného scénáře: v roce 2009 byl americkou Sněmovnou reprezentantů uznán za státní svátek a již předtím ho začali slavit nejenom v Explorariu ve Friscu, ale na mnoha dalších, většinou akademických půdách různých zemí. V roce 2019 povýšilo UNESCO Den π na Mezinárodní den matematiky.

Za výjimečný byl samotným otcem Dne π vyhlášen ten v roce 2015, který Shaw nazval „Pi Day of the Century.“ Když se Larryho Shawa ptali na to, jestli je hrdý, že se jeho svátek stal globálním fenoménem, po krátkém zaváhání skromně poznamenal: „Ano i ne, není to jen moje, ale každého. Já jsem jenom ten, co drží hůl.“

Je vskutku zajímavé, že tento svérázný veselý večírek pro zaměstnance vědeckého muzea přerostl v upřímný a úspěšný – protože jedinečný svým heppeningovým espritem – pokus vtáhnout lidi a zejména děti do fascinujícího světa matematiky a přírodních věd. I ty, kterým se možná matematika jevila jako nepochopitelná, místy až děsivá záhada.

π není obyčejné číslo

Pokud tento geniální svátek oslavíte dle standardního Shaw algoritmu, nebo po svém, klidně si přitom můžete i zaspívat, nebo popíjet či zaspílat na učitele matematiky, kteří vám tuto nádhernou a záhadnou vědu nediokázali přiblížit poutavě.

A nezapomeňte: π není ledajaké číslo, je to matematická konstanta vyjadřující poměr obvodu kruhu k jeho průměru. Je to iracionální číslo, které nelze zapsat zlomkem. Klasické 3,14, které zná ze školních let snad každý je ale jenom začátek, číslice za desetinnou čárkou v π prakticky pokračují do ∞ a dnes matematici prý znají kolem 10 bilionů těchto čísel.

Někteří z nás si matně vzpomenou i na to, že π přezývají i Ludolfovo číslo. Je to tak a je to připomínka na holandského matematika německého původu Ludolpha van Ceulena, který v 16. století vypočetl π na 35 desetinných míst. A byl na tento svůj iracionální matematický počin tak hrdý, že si tyto čísla nechal vyrýt i na svůj náhrobní kámen. V každém případě

S konstantou π si ale lámali hlavy matematici dávno před Ludolphem, zřejmě prakticky od nepaměti, respektive snad od vynálezu kola. Pokud máme přesnéí historické záznamy, až řecký myslitel a kromě jiného i matematik Archimedes se dopracoval až k tomuto výpočtu: určil, že π se nachází někde mezi 31/7 a 310/71, tedy zhruba 3,141 a 3,143.

Tak všechno nejlepší a prosím, nezapomeňte poblahopřát, nebo si alespoň v dobrém vzpomenout na své učitelky a učitele, kteří vás naučili počítat.

Ján Schneider

foto: Exploratorium Museum, Mike Wall, Live Science