Již jsme vícekrát a mnozí psali o tom, že již ani to počasí není takové, jak si ho starší a pokročilí pamatují…Ano, jelikož čelíme důsledkům globální klimatické krize, ani bychom se moc neměli divit, že kupříkladu letošní květen spíše připomínal listopad. Matka příroda to ale zřejmě všechno míní svižně dohnat a pro změnu již máme pár dní teploty atakující i přesahující třicítky a meteorologové a meteoroložky varují před extrémními bouřkami.

Věřte nebo ne, ale klíšťatům, těm malým potvůrkám, které na nás, lidi přenášejí nebezpečné nemoci je to zřejmě prakticky jedno. Je totiž pravda, že jsou aktivní již od kolem 5 ºC, což bylo letos někdy počátkem března. A aby toho nebylo dost, oni na nás číhají již v nadmořských výškách, kde donedávna o nich nebylo ani chýru ani slechu. A taky v lokalitách, kde jsme se před nimi cítili bezpečně.

Takže zapomeňme na pikniky v městských parcích a válení sudů a jiné skotačení na paloučcích za humny, klíště můžeme „chytnout“ i tam. A ano, i při grilovačce nebo práci na zahradě. Pojďme si zopakovat, proč jsou klíšťata pro nás tak nebezpečné a zkusíme tak, jako každý rok i povyvracet několik mýtů.

Kdy vlastně začíná sezona klíšťat?

Všichni, kteří máme rádi přírodu a své zahrádky, sady či vinice víme, že sezona klíšťat je v plném proudu. Jejich aktivitu sice poněkud zmrazili dubnové i květnové noční přízemní mrazíky, zjevně jim to ale moc neuškodilo.

Sezona klíšťat začíná již v březnu, když venkovní teplota přesáhne 5 ºC a pokud je zima mírná – čti teplotně nadnormální – můžeme si klíště klidně domů přinést i dříve. Můžeme tvrdit, že čím je teplota vyšší, tím se klíšťatům daří lépe, nemají ale rádi sucho. Nejvyšší výskyt klíšťat je u nás pozorován v období od března do června, s hlavním vrcholem v květnu. Druhý vrchol přichází na podzim a trvá až do příchodu prvních mrazů.

Neplatí tedy mýtus, že tito parazité jsou aktivní jenom když je venku teplo. Jejich sezona v posledních letech vlivem klimatických změn začíná v našich zeměpisných šířkách již koncem zimy, nebo počátkem jara, kdy začínají být aktivní a číhají na potenciální hostitele. A trvá až do prvních mrazů na začátku zimy.

Kde všude na nás klíšťata číhají?

Nechci malovat čerty na virtuální stěny, ale je nesporný fakt, že v naší zemi tito nebezpeční cizopasní tvorové žijí prakticky všude, kde je travnatý nebo křovinatý porost. A expertky i experti již několik let varují, že to platí i pro podhorské a horské oblasti, kde se vlivem nárůstu teplot začalo klíšťatům taky dařit.

Z oblastí běžného výskytu – zejména v biotopech se smíšenými a listnatými porosty nejenom ve volné přírodě, ale i v lesoparcích, parcích a na zahradách v nadmořské výšce 200-800 metrů – se klíšťata přesunuly až do výšek 1 100 až 1 200 m. n. m.

Takže padl další mýtus: nepomůže nám ani to, že budeme před klíšťaty utíkat do hor. Číhají na nás i tam – samozřejmě vyjma nejvyšší skalnaté pásma horských štítů, kde již ani tráva neroste. Pozitivní zprávou pro turistky a turisty je i to, že v jehličnatých lesích, kde není vlhký travnatý podrost, se obvykle klíšťata nezdržují.

Nebezpečnými nemocemi se od klíšťat můžeme nakazit celoročně

Všichni bychom měli vědět, že klíště obecné, cizopasník žijící v našich zeměpisných šířkách přenáší hned několik zdraví a život ohrožujících nemocí. Z nich jsou nejznámější a zároveň nejčastější dvě: klíšťová encefalitida a lymeská borrelióza.

Česká republika v současnosti patří k zemím s nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy v Evropské unii. Ze 3 079 hlášených případů tohoto závažného onemocnění v unii bylo v roce 2017 až 687 v naší republice. Obecně je známo, že senioři snášejí průběh této nemoci mnohem hůře v porovnání s jinými věkovými skupinami populace, a navíc s častějším trvalými následky.

S lymeskou borreliózou jsme na tom podobně, výskyt tohoto onemocnění je nejvyšší ve Střední Evropě, zejména v České republice, na Slovensku, ve Slovinsku, Švýcarsku, jižním Německu a Rakousku. V naší zemi bylo v posledních deseti letech ročně hlášeno od 2 913 do 4 834 případů.

Nejohroženější jsou děti ve věku 5-9 let a dospělí ve věku nad 55 let. Nejvyšší počet infekcí lymeskou boreliózou bývá u nás hlášen v kraji Vysočina a dále v Jihočeském, Libereckém, Olomouckém a Zlínském kraji.

Ale pozor, klíšťata jsou aktivní na celém našem území, v den psaní tohoto článku byl index aktivity klíšťat v České republice vysoký až mimořádný. Aktivitu klíšťat monitoruje denně Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR.

I když jsou lymeská borelióza a klíšťová encefalitida sezónní onemocnění – nakazit se můžeme především během sezony aktivity klíšťat – obě nemoci mohou propuknout celoročně. Musíme si uvědomit, že klíšťata jsou „jenom“ přenašeči těchto onemocnění. Hostiteli bakterií, které způsobují lymeskou borreliózu a virů způsobujících klíšťovou encefalitidu jsou teplokrevní obratlovci, zejména malí a střední savci, ptáky a plazi. Člověk je pouze „náhodným hostitelem“.

Kromě toho inkubační doba lymeské borreliózy je sice 3 až 32 dní, její časné stadium ale může probíhat i skrytě, bezpříznakově.

Další mýtus je tedy zbořen: nemocemi přenášejícími klíšťaty se můžeme nakazit celoročně. Zejména prostřednictvím klíšťat, ale i od zvířat nakažených klíšťaty a jejich „produktů“, tedy především nepasterizovaného mléka a výrobků z tepelně neupraveného mléka.

A proč je výskyt klíšťové encefalitidy a lymeské borreliózy v naší zemi tak vysoký? Není to vůbec proto, že by si klíšťata nějak zvlášť oblíbili české, moravské a slezské luhy, háje, lesy, louky, parky a zahrady. Problém se jmenuje zanedbaná prevence.

Proč zanedbáváme prevenci? 

Ne, nemůže za to „systém“ ale my, nepoučitelní lidé. Obě nemoci přenášené klíšťaty jsou nebezpečné, ale léčitelné – pokud se zachytí včas. Klíčová je ale prevence, specifická i nespecifická. Specifickou prevencí klíšťové encefalitidy je vakcinace, na lymeskou boreliózu zatím vakcína neexistuje.

Všichni ale máme k dispozici účinné opatření nespecifické prevence, spočívající v ochraně před klíšťaty. S ohledem na výše popsané si je zřejmě musíme každoročně opakovat a hlavně: v zájmu svého zdraví se jimi i řídit. Na otázku: Proč prevenci v naší zemi ukázkově zanedbáváme? zřejmě nezná odpověď nikdo.

Jak se můžeme před klíšťaty účinně chránit?

Klíčovým a ve své podstatě úplně triviálním je odporučení nepohybovat se ve volné přírodě v rizikových oblastech s výskytem klíšťat, tedy zejména na lukách a všech místech s trávou či jiným porostem a křovinami. Tam je rizikové nejenom si sedat nebo ležet – včetně použití podložky – ale se i procházet.

Když se už ve volné přírodě pohybovat musíte, nebo chcete a nemůžete si pomoci, používejte repelenty, aplikujte je klidně i na celé tělo, ale především na spodní část nohou po kolena.

Již před mnoha lety totiž byl expertkami a experty vyvrácen mýtus, že klíšťata nám skáčou na hlavy a těla ze stromů. Není to tak, většinou číhají na koncích stébel trav a na spodních větvičkách či listech keřů. Tihle malí nebezpeční cizopasníci útočí tedy zezdola, a proto má klíčový význam používat repelent od kolen po podrážky bot.

Klíšťata jsou schopny po oděvu i těle pomalu vylézt kdekoliv, kde se přisají na naši kůži. Proto je dalším klíčovým preventivním opatřením neběhat po lukách a lesích naostro nebo nalehko, ale mít vhodným oděvem zakryty zejména nohy. No a když máte oblečení ze světlé látky, tak dokážete sice malinkaté, ale viditelná klíšťata na oděvu poměrně lehce vidět.

Vždy po návratu z přírody, parku nebo zahrady je nutné se svlíknout donaha a pořádně prohlédnout a vytřepat oděv, včetně spodního prádla– samozřejmě ne v interiéru, ideálně venku, na dvoře, balkóně nebo terase. Dalším krokem je důkladná prohlídka celého těla, zejména podpaží, slabin, pupku, končetin, ale i krku a hlavy.

Klíště je tuze houževnatý tvor, který dokáže i hodiny putovat po našem oděvu i těle a můžeme ho klidně najít přisáté i ve vlasech či za ušima. Po důkladné prohlídce těla se vysprchujte. Prohlídku je doporučováno pro jistotu opakovat i na druhý den ráno.

V zájmu ochrany svého zdraví bychom měli beze reptání a beze výjimky doporučení odbornic a odborníků pečlivě dodržovat. Zopakujme si doporučení, které souvisí s konkrétním stupněm aktivity klíšťat monitorovaným Českým hydrometeorologickým ústavem:

• Stupeň 1 = malé riziko
  Pro návštěvu listnatých a smíšených porostů a křovin s bylinnou vegetací zvolit oblečení z hladké světlé látky a občas prohlédnout, zejména kalhoty, a případně odstranit přichycená klíšťata (totéž i v dalších stupních rizika). Večer a ráno prohlídka těla, případně odstranění klíšťat.
• Stupeň 2 = mírné riziko
  Použití repelentu, nesedat a nelehat v porostech. Večer a ráno prohlídka těla, případně odstranění klíšťat.
• Stupeň 3 = středně velké riziko
  Použití repelentu, nesedat a nelehat v porostech, nevstupovat do křovin. Večer a ráno prohlídka těla, případně odstranění klíšťat.
• Stupeň 4 = vysoké riziko
  Použití repelentu, nesedat a nelehat v porostech, nevstupovat do křovin a bylinné vegetace, zejména na okraji lesa, na okraji vodních toků a listnatého mlází. Večer a ráno prohlídka těla, případně odstranění klíšťat.
• Stupeň 5 = mimořádné riziko
  Použití repelentu. Nevstupovat volně do listnatých a smíšených lesů, pohyb pouze po zpevněných cestách. Večer a ráno prohlídka těla, případně odstranění klíšťat

V den psaní tohoto článku jsme měli na většině území stupně aktivity klíšťat 4 a 5 a v některých severních lokalitách 3.

Opravdu víme, jak klíště z těla odstranit?

Riziko přenosu nákazy lymeskou borreliózou nebo klíšťovou encefalitidou z infikovaných klíšťat se zvyšuje s délkou sání. Aby se infekce přenesla, musí být klíště přisáto nejméně 24 hodin. Časné odstranění klíštěte je tudíž významným faktorem snížení rizika. Víme ale, jak na to?

V první řadě: podle odbornic a odborníků Státního zdravotního ústavu klíště dokáže odstranit každý sám, případně s pomocí blízkých a opravdu není nutné nechávat si odstraňovat tohoto cizopasníka na pohotovosti. Tam mají lékařky, lékaři, zdravotnice a zdravotníci plné ruce důležitější práce.

Klíšťata a rizika chorob, které přenášejí ale nesmíme podceňovat, a i když ne každé klíště musí být nevyhnutelně infekční, ke každému musíme přistupovat tak, jako by infekční bylo. Protože potenciálně infekční je.

Pokud během důkladné prohlídky celého těla po pobytu v přírodě, v parku či na zahradě naleznete na pokožce přisáté klíště, jeho odstranění nemáte důvod odkládat. Čím je doba přisátí delší, tím se zvyšuje riziko infekce.

Klíště dokážeme vytáhnout pomocí běžné pinzety, kterou má každý z nás doma. V lékárně můžete koupit i jiné pomůcky – kleště, háček či speciální kartu – které jsou obvykle součástí „protiklíšťového balíčku první pomoci“, ve kterém je i dezinfekční prostředek.

Klíště vůbec není třeba ani zmrazovat, ani před vytáhnutím dezinfikovat na pokožce, nebo jej čímkoliv potírat.

Postup vytáhnutí, manipulace s klíštětem a jeho likvidace je jednoduchý:

• klíště pomocí pinzety uchopíme co nejblíže pokožky
• klíště nevytáčíme, vytáhneme ho kývavými pohyby
• až po odstranění klíštěte místo přisátí důkladně dezinfikujeme jakýmkoliv dezinfekčním prostředkem určeným na poranění – pokud ho v domácí lékárničce nemáme, použijeme cokoliv s obsahem alkoholu
• místo, odkud jsme klíště vytáhli, sledujeme po dobu jednoho měsíce, pokud se na něm vytvoří červená zvětšující se skvrna, vyhledáme lékaře
• pokud nemáme zájem o vyšetření infekčnosti klíštěte, zlikvidujeme ho
• vytáhnuté klíště nemačkáme mezi prsty ani nijak jinak nedrtíme a opravdu nemáme důvod ho rituálně upálit
• vytáhnuté klíště zabalíme do toaletního papíru nebo ubrousku a spláchneme ho do záchodu

Pokud zájem o vyšetření infekčnosti vyjmutého klíštěte máme – nebudeme polemizovat o smyslu a významu tohoto úkonu – postup je taky jednoduchý. Pokud možno celé a nejlépe živé nezlikvidované klíště zabalíme do uzavíratelného igelitového sáčku nebo pevné plastové krabičky, neprodyšně pečlivě uzavřeme a odešleme do některé z laboratoří, které tuto službu poskytuje. Doporučuji ale předem si prostudovat podmínky a postup, úkon se dá objednat online.

I když jste klíště během vytahování něčím dezinfikovali nebo potírali, na výsledek vyšetření infekčnosti to nemá žádný vliv. Výsledky jsou obvykle známy do 3-6 dnů od odeslání, cena vyšetření na obě onemocnění – lymeskou boreliózu i klíšťovou encefalitidu se pohybuje kolem 1 500 – 2 000 korun. Nic proti, ale dodržování preventivních opatření včetně vakcinace proti klíšťové encefalitidě, na kterou přispívají zdravotní pojišťovny, je vždy lacinější.

A co naši domácí mazlíčci?

Dejme dnes bokem chovatele hospodářských zvířat a pracovnice a pracovníky živočišní výroby. Ti všichni by měli vědět, že patří do vysoce rizikové skupiny a očkování proti klíšťové encefalitidě a další preventivní opatření by měli být u nich samozřejmostí.

Když patříte do poměrně velké skupiny populace chovající domácí zvířata doma a chodíte je venčit, zřejmě víte, co je potřeba. Pojďme si to pro jistotu zopakovat.

Vaše kočky a psi jsou běžní hostitelé klíšťat a potřebují v zájmu ochrany zdraví – svého i členů domácnosti – speciální klíšťatový režim. I vašeho psa nebo kočku totiž mohou klíšťata infikovat stejně jako vás, a nejenom klíšťovou encefalitidou a lymeskou borreliózou.

Pro psy a kočky je k dispozici poměrně široké spektrum antiparazitických přípravků, vnějších i vnitřních, zejména:

• antiparazitické obojky
• spot-on pipety
• antiparazitické pudry a šampony
• spreje a repelenty
• elektronické repelenty
• žvýkací tablety proti vnějším parazitům

Veterinářky a veterináři přesně vědí, jak na věc a bylo by opravdu fajn s nimi klíštěcí problém vašich domácích zvířátek konzultovat a vybrat ten správný a pro vaše zvíře vhodný přípravek. Váš veterinář nebo veterinářka vás naučí i správný postup, jak vašemu psu nebo kočce můžete klíšťata bezpečně vybírat.

Pohodovou a zdravou klíšťovou sezonu vám, vašim blízkým i čtyřnohým mláčkům přeje

Ján Schneider

Foto: pixabay: Erik Karits, pexels: Olia Danilevich, Cottonbro Studio, Clément Proust, Anna Bondarenko, Ron Lach