Chtěla bych, aby syna nedefinovala jeho dieta, říká Bezlepkářka Anna Klímová. Vedle podcastu nově vyrábí prkénka s přeškrtnutým klasem.

Náš akční portál s radostí a respektem pomáhá zvyšovat věhlas přestižního vzdělávacího projektu  Akademie pro začínající podnikatelky – Academy for Women Entrepreneurs (AWE).

Cílem Akademie je ženám, které podnikají méně než 3 roky, nebo mají podnikatelský nápad, poskytnout potřebné know-how a kontakty, aby mohly svůj podnik rozjet, zlepšit nebo posunout na vyšší úroveň.

Akademii již počtvrté v naší zemi pořádá Business & Professional Women CR (BPWCR), nezisková organizace dlouhodobě podporující ženy v jejich ekonomické nezávislosti. Za programem stojí již druhým rokem koordinátorka Michaela Melicher. Program je veden skvělými facilitátorkami, mezi které patří Julie Válková, Šárka Jiřičná a Lucie Krausová, sama absolventka Akademie. Tato výjimečná iniciativa je pořádána za podpory Velvyslanectví USA v České republice.

Slovo má Anna Klímová.

Synova celiakie přiměla novinářku Annu Klímovou založit podcast Bezlepkářky o životě s bezlepkovou dietou. S kolegyní Lenkou Matouškovou natáčejí už přes rok rozhovory s odborníky, příběhy bezlepkových firem i reportáže z akcí pro bezlepkáře. Nově vyrábějí označená dřevěná prkénka. Mluvili jsme o tom, jaké situace jsou pro bezlepkáře nejtěžší a co jim může pomoci.

Co se pro vás změnilo se synovou diagnózou?

Naše rodina se musela bezlepkové dietě hodně přizpůsobit. Předtím by mě ani nenapadlo, jak moc náš život obecně ovlivňuje jídlo. Rodinný čas i společenský život jsou spojené s jídlem, a i když to někoho možná překvapí, platí to i pro pětileté dítě. Není to jenom o tom přestat jíst lepek. Doma jsme si zvykli poměrně rychle. Horší je to ve škole, na kroužcích, na víkendech nebo dovolených.

Teď už žijete s dietou přes dva roky, jak jste si mimo domov poradili?

Naučili jsme se plánovat, i když je to někdy vysilující, vždycky se to vyplatí. Do školy synovi každý den vařím a nosí si oběd v krabičkách, který mu potom kuchařky ohřejí. Na kroužky chystáme velké svačiny z domova. Koupit si něco do ruky jen tak v pekárně už pro nás není možnost. Tady hraje velkou roli i psychická stránka, protože vidět u kamaráda koláč a sám mít třeba zrovna jen pufovaný chléb, to zamrzí. Stejně tak všechny oslavy a akce ve škole vyžadují předvídat dopředu a upéct něco bez lepku, protože ostatní mají vždycky „něco lepšího”. Chtěla bych, aby syna v kolektivu nedefinovala jeho dieta. A taky bych chtěla, aby měli lidi okolo něj povědomí o tom, co to vlastně je, aby nebyl za exota.

  Bezlepkářky Lenka Matoušková a Anna Klímová/

Proto si začala dělat podcast?

Vlastně jo, ze zkušenosti si myslím, že lidi o bezlepkové dietě pořád moc neví. Přitom jen celiaků je v populaci procento a bezlepkovou dietu dodržují lidé i z jiných zdravotních důvodů. Podcast nás napadl s Lenkou Matouškovou, která je taky celiak. Pracovaly jsme spolu před lety v ČT a často jsem se s ní o dietě radila. Jednou jsme si řekly, že bychom si tyhle naše rozhovory mohly nahrávat a třeba tak někomu pomoct.

Vy v podcastu hned na úvod říkáte, že nejste odbornice. S čím tedy umíte lidem poradit?

Snažíme se ukázat, že s tím taky normálně žijeme. Hezkou zpětnou vazbu máme hlavně od začínajících bezlepkářů. Postupně jsme přišly na to, že lidi si chtějí poslechnout hlavně odborníky, kteří na ně nemají čas. Bezlepková dieta je na celý život, kontrolu u gastroenterologa mají sotva jednou ročně na pár minut. Asi to nestačí. Lidi hodně zajímají rozhovory právě s lékaři, úspěch měla i epizoda o psychické stránce při celiakii s rodinnou terapeutkou. Někdy to ale odlehčíme a bavíme se třeba o tom, kde si koupit nejlepší bezlepkový dort nebo jaká mezinárodní kuchyně je nejvíc glutenfree.

Zmiňuješ, že i víkendy a dovolené jsou často problém. Co je potřeba si pohlídat tam?

I tady platí, že je potřeba plánovat a zjišťovat dopředu. Naše první dovolená byla tragédie, v kuchyni hotelu vůbec neznali pravidla bezlepkové diety. Já jsem na to nebyla připravená a neměla jsem s sebou nic. Vedlo to k tomu, že se snažíme jezdit do apartmánů, kde je možnost si uvařit. A vozíme si s sebou základní výbavu.

Co v takové víkendové výbavě mimo vlastní kuchyň nesmí chybět?

Naše prkénko! To jsem vymyslela na jednom z víkendů s kamarády, jezdí nás okolo dvaceti a uhlídat tam v kuchyni každý drobek je nemožný. Nemůžu po nich chtít, aby kvůli nám na pár dnů přešli všichni na bezlepek, už kvůli ceně, která je prostě vyšší. A tak jsem si začala vozit prkénko, nůž, utěrku a občas i vlastní pánvičku, na které mám nálepku „bez lepku”.

       Anna Klímová se svým velkým prkénkem

A prkénka teď nově nabízíš i k prodeji…

Ano! Vozila jsem si nejdřív vlastní plastové, protože první, co vám řeknou v poradně pro celiaky je „zbavte se v kuchyni dřeva”. Když jste ho roky používali na lepek, je prostě kontaminované. Ale časem mě napadlo, že se přece nemusím vzdát dřeva úplně, jen potřebuju nové, které už lepku nevystavím. A tak jsem se rozhodla si ho prostě dobře označit, rovnou vypálit. Kamarádi to na první pohled poznají a svůj rohlík si rozkrojí jinde.

Končí to u prkýnek nebo plánujete i další produkty?

Teď máme velké bukové prkénko na doma, skvěle může fungovat ve smíšených rodinách, kde je riziko kontaminace dnes a denně. Potom nabízíme malé, taky bukové, říkáme mu cestovní. A nechaly jsme udělat ještě označovací nálepky, já je mám na pánvičce i na všech krabičkách. Testovaly jsme i označené krabičky na jídlo, protože my bezlepkáři máme hodně velkou potřebu krabiček, pořád s sebou nosíme svačiny. Zatím se nám ale nedaří najít ty pravé dodavatele.

   velké prkénko

Jak vám v podnikání pomohla Akademie pro začínající podnikatelky AWE?

Já jsem v programu začínala v podstatě od nuly, jen s běžícím podcastem a nápadem. AWE mi dalo důvěru v tenhle nápad. Nikdo se nesmál tomu, že chci vyrábět prkénka, i když jsem novinářka. Tohle samozřejmé přijetí bylo do startu hrozně fajn. Pravidelná setkání mě taky nutila se někam posouvat, abych měla co ukázat. Až jsem na jednom setkání ukázala naše první prkénko. Taky jsem získala zajímavou skupinu holek, které dělají různé věci a moc doufám, že budeme i v budoucnu s některými spolupracovat.

Napadá tě, co by se mohlo pro bezlepkáře v Česku ještě změnit, aby měli snazší život?

Toho je! Teď se třeba jedná o příspěvcích pro celiaky. Je to celoživotní onemocnění, dieta je jediná možná léčba, je finančně náročná a z pojištění není hrazená. Obrovský prostor pro zlepšení je i ve školách, některé vaří bezlepkovou dietu, jiné jen ohřívají krabičky z domova jako u nás. To je pro rodiny extrémní zátěž, to můžu potvrdit. Moc bych si přála přispět k tomu, že se to do budoucna změní a žádné dítě s dietou nebude smutně koukat do talíře ostatním.