Superpotraviny: kakao – nápoj bohů

V současné „virtuální dietologii“, které se kudy-tudy po sociálkách a jiných zákutích virtuálního všehomíra věnuje prakticky kdokoliv bez jakéhokoli vzdělání, kvalifikace a zkušeností souvisejících s tímto exaktním oborem, můžeme narazit doslova na „potraviny zabírající na všechno.“ Pokud bysme však jejich „účinky“ konfrontovali s vědeckými důkazy, nenalezneme zhola nic, co by je potvrdilo. Proto je i v této oblasti mimořádně důležité, odkud čerpáme informace a do jaké míry máme jistotu, že jsou pravdivé, ověřené a mají vědecké a dietologické opodstatnění. Své polínka do věčného ohýnku osvěty postavené na vědecky ověřených faktech jsme se rozhodli přikládat i my v našem seriálu o superpotravinách.

Začali jsme svižně a chutně se skořicí, první díl jsme věnovali jejím blahodárným, pozitivním i pro mnohé překvapivým účinkům na naše zdraví. Druhý díl byl o superzdravém a léčivém zázvoru a dnes si dáme kakao.

Pokud bysme se pustili do pořádné globální metaanalýzy mapující pití kakaa, dovolíme si předpokládat, že ho zná snad každý člověk na naší zeměkouli a drtivá většina lidí s láskou a chutí vzpomene, jak ho popíjeli v bezstarostném dětském věku. Ano, máme i chuťovou paměť a dokážeme si vybavit chuť prakticky čehokoliv, co v ní zanechalo nezmazatelnou paměťovou stopu. Kakao má rád zřejmě každý a možná bychom se divili, kolika lidem tahle láska vydržela až do dospělosti a dopřávají si tenhle lahodný nápoj spolu se svými dětmi nebo vnoučaty.

Známe ale i zdravotní benefity kakaa, této superpotraviny a supernápoje? Inu, zmapovali je vědkyně a vědci, ale nejdřív špetka historie.

Nápoj bohů má bohaté dějiny

Kakaové boby patří mezi dary, které jsme my Evropané a postupně i obyvatelé dalších světadílů dostali od původních obyvatel Ameriky. Je to tak, popíjení kakaa je Mayský vynález a tento zajímavý národ považoval kakaovník a jeho plody za dar od bohů. Inu i proto si mohli kakao, nebo chcete-li horkou čokoládu dovolit popíjet jenom příslušníci nejvyšších vrstev Mayské společnosti a horká hořká čokoláda byla užíváná i při náboženských obradech.

Původní nápoj bohů podle mayského receptu byl napěněný, hořký a pálivý nápoj, připravovaný nejprve upražením surových kakaových bobů a jejich rozemletím. Do hmoty postupně přidali vodu a koření, vše promíchali a tekutinu přelévali z jednodho poháru do druhého až se vytvořila pěna.

Od Mayů převzali popíjení kakaa i Aztékové a první Evropan, který se setkal s kakaovými boby nebyl nikdo jiný než Křištof Kolumbus. Podle historického záznamu se tak stalo v roce 1502, když dostal od původních obyvatel ostrova Guanaja dar – „záhadně vyhlížející mandle“, tedy kakaové boby, které byli identifikovány jako místní platidlo.

Do Evropy přinesl kakaové boby španělský dobyvatel Hernán Cortés, který jev roce 1528 představil královně Isabele a králi Ferdinandovi jako „hnědé zlato“ se skvělými účinky. Cortése můžeme beze skrupulí považovat za autora prvního evropského receptu horké čokolády, protože do původní aztécké receptury přidal vanilku a cukr. Mimo to byl to právě Cortés, který pochopil obrovský obchodní potenciál kakaa a v středoamerických koloniích zakládal první kakaovníkové plantáže.

První evropský recept na sladký čokoládový nápoj je ale připisován španělským mnichům a datován ke konci 16. století. Do původní aztécké receptury přidali kromě vanilky a cukru také med a položili tak základ receptu čokolády, jak ji známe dnes. Španělský monopol na vaření čokolády se podařilo prolomit v průběhu jednoho století zásluhou benátských kupců, kteří přivezli kakao do Itálie. Zásluhy se připisují i španělské princezně Anně, která se v roku 1615 stala manželkou francouzského krále Ludvíka VII. a ve Versailles zavedla pití čokolády.

Postupně se pití horké čokolády rozšířilo do celé Evropy, po staletí si ji ale mohli dovolit jenom příslušníci šlechty nebo bohatí kupci, protože kakaové boby byly velmi drahé. Navzdory tomu byl již v roce 1657 v Londýně otevřen první „chocolate house“, předchůdce dnešních kaváren, kde se ale neservírovala káva, ale horká čokoláda. Po staletí se čokoládě připisovali léčivé účinky, masová výroba čokolády, jak ji známe dnes začala až počátkem 19. století. Průkopníky výroby čokolády dnes byli Holanďané, po nich zejména Švýcaři a první čokoládové pralinky vynalezl jeden belgický cukrář s pomocí své manželky.

Mimochodem, Švýcaři dnes vedou světový řebříček konzumace čokolády, „na hlavu“ ji spotřebují až 12,3 kg, na druhé a třetí příčce jsou Němci s 11,1 a Belgičané s 11 kg. Spotřeba čokolády v České republice je 5,5 kg ročně na obyvatele.

Globálně srozumitelné pojmenování dal kakau v roce 1753 švédský vědec Carl Linné, když kakaovník pojmenoval Theobroma cacao. Latinské Theobroma je v doslovném překladu „jídlo bohů“ a aztécké slovo xocolatl znamená „hořká voda“. Vždyť Mayové i Aztékové pili neslazené, tedy hořké kakao, které si dochucovali skořicí a kořením.

Nutriční a zdravotní benefity kakaa a čokolády

Kakao a čokoládu považujeme dnes za sladké a ne velmi zdravé pamlsky a bežně neznáme jejich nutriční i zdravotní benefity. Vědci je ale podrobně zkoumali, hned na začátku však musíme zdůraznit, že většina pozitivních zdravotních účinků je připisována kakaovému prášku a tmavé, hnědé, hořké čokoládě s obsahem až 80% sušiny z kakaových bobů z celkové hmotnosti.

Popravdě, kdybychom ochutnali horkou a hořkou čokoládu podle původní mayské receptury, zřejmě by nám nechutnala, má totiž až příkře hořkou chuť ještě zvýrazněnou kořením a naše mlsné jazýčky jsou dlouhé generace zvyklé na sladkou čokoládu. A samozřejmě i na doslazované kakao – schválně mrkněte na nutriční štítek kakaa, které máte doma a zjistíte, o čem píšeme.

Cukr se tedy z chuťových důvodů přidává i do čokolád, do všech jejich druhů a doslazována je i čokoláda s přívlastkem „hořká“, protože bez cukru by nám vážně nechutnala. Velmi běžně se nám může stát, že ta opravdu hořká čokoláda se standardně vysokým obsahem kakaové sušiny 80% má v sobě často téměř stejný obsah cukru, jako její sladší a méně zdravé sestry, třeba ty mléčné.

Chuťový vjem při konzumaci hořké čokolády je právě kvůli vysokému obsahu kakaové sušiny spojen s intenzivním, přetrvávajícím kakaovým aroma, zanechávajícím hořkastou, ale příjemnou chuť. A kupříkladu mléčná čokoláda s téměř stejným obsahem cukru má podstatně sladší chuť s jenom opravdu jemným hořkastým kakaovým akcentem, protože obsahuje jenom 20-25% kakaové sušiny. No a nejsladší bílá čokoláda neobsahuje žádnou kakaovou sušinu, je namíchána z kakaového másla, mléka a cukru.

Vědecké tímy v mnoha výskumech potvrdili pozitivní vliv kakaa na regulaci krevního tlaku, hladiny inzulínu v krvi, homeostázi glukózy, cévní funkce, oxidační procesy, prebiotické účinky a metabolismus lipidů. Bezesporu tedy můžeme kakao považovat za superpotravinu, prospěšnou našemu zdraví.

Velmi zajímavé jsou i výživové, dietologické „parametry“ kakaa:

• obsahuje vysoké objemy tuku, 40-50% jako kakaové máslo, 33% kyseliny olejové, 25% kyseliny palmitové a 33% kyseliny stearové
• diétní polyfenoly tvoří asi 10% sušiny celého kakaového bobu, právě polyfenoly dodávají kakau nezaměnitelnou hořkost a jsou spájeny s příznivými účinky na zdraví
• vysoký je i obsah bílkovin a vyvážený poměr dusíkatých slučenin – teobrominu a kofeinu
• bohaté je zastoupení minerálů: draslíku, fosforu, mědi, železa, zinku a hořčíku

Nutriční hodnoty na 100 g kakaa a dvou druhů čokolády

Jak v tabulce vidíme, právě obsah zdraví nejprospěšnějších fenolů je nejvyšší v kakaovém prášku a tmavé, hořké čokoládě. V běžné mléčné čokoládě je řádově nižší. Z toho nám vyplývá úplně jednoduché, vědecky i dietologicky podložené doporučení: konzumace hořké čokolády s co nejvyšším obsahem kakaové sušiny je zdraví prospěšná. Pozor však na obsah cukru, který je ve všech druzích čokolády poměrně vysoký.

Vědci tedy dokázali a dietologové s radostí – vždyť jistě taky mají rádi kakao a čokoládu – zdůrazňují:

• hořká čokoláda s vysokým procentem kakaa, flavonoidů a teobromínu a nízkým obsahem cukru je na rozdíl od jiných druhů čokolády spájená se zdraví propěšnými účinky, včetně kardiovaskulárních onemocnění
• podobně kakao má pozitivní vliv na krevní tlak, inzulínovou rezistenci a funkci cév
• kakao zvyšuje produkci oxidu dusnatého a má antioxidační účinky, zejména opozděnou oxidaci LDL cholesterolu a inhibici oxidace DNA vyvolané ultrafialovým zářením

Dopřejme si tedy kakao i kvalitní hořkou čokoládu – s mírou. Tak, jak při každém přírodním, zdraví prospěšném když ne rovnou léku, tak jistě superpotravině, je i při benefitech konzumace kakaa kouzlo skryté v poznání míry, spojené s pravidelností a dlouhodobostí.

Ján Schneider

foto: pexels