Tetiana Bugasova hovoří o vedení týmu v průběhu války

“Naučila jsem se, jak dobře si lidské tělo dokáže poradit,” říká Tetiana Bugasova, „instinktivně reaguje na vysoce stresové situace, ve kterých jsme se ocitli na cestě k maďarským hranicím po vypuknutí války, “

Tetiana Bugasova je provozní ředitelkou kyjevské pobočky společnosti CMS Cameron McKenna Nabarro Olswang. Tetiana má více jak 25letou praxi v mezinárodních společnostech, z nichž 15 let strávila v CMS. Je silnou profesionálkou v oblasti rozvoje obchodu a strategie, má zkušenosti v oblasti obecného managementu, lidských zdrojů, zlepšování obchodních procesů, jednání s dodavateli, vyjednáváním o fúzích a change&crisis managementu.

CMS je pátou největší světovou advokátní kanceláří. Kyjevská kancelář CMS Cameron McKenna Nabarro Olswang zaměstnává přes šedesát pět zaměstnanců. Ukrajinský tým CMS je od začátku války plně funkční a nyní pracuje prostřednictvím kanceláří v Budapešti, Kyjevě, na západní Ukrajině a na několika dalších místech.

Setkali jsme se s Tetianou, abychom si promluvili o tom, jak dovedla svůj právnický tým do bezpečí, jak se vypořádává s obrovským stresem a jak pracuje uprostřed zuřícího konfliktu v její rodné zemi, Ukrajině.

Je téměř nemožné si představit, jak velkým stresem si prošli obyvatelé Ukrajiny, zejména v prvních dnech ruské invaze. Mohla byste se s námi podělit o to, jak jste se s tím dokázala vyrovnat?

Dovolte mi, abych vám pověděla o měnící se dynamice v naší kanceláři. Byli jsme tým šedesáti pěti lidí. Na začátku války byla většina z nás přemístěna na různá místa, hlavně do Budapešti a na západní Ukrajinu, v Kyjevě zůstalo jen asi deset lidí. Nyní je polovina týmu zpět v Kyjevě a druhá polovina se nachází v Budapešti, na západní Ukrajině a na dalších místech.

Jak Vás společnost během stěhování podporovala?

Několik měsíců před válkou byl ve spolupráci s globálním týmem vypracován akční plán pro kontinuitu podnikání, ovšem neočekávali jsme, že bude realizován. Upozornili jsme zaměstnance, že situace na Ukrajině nevypadá dobře a navrhli jsme přesun do naší kanceláře v Budapešti. V té době však všichni doufali, že se situace nevyhrotí.

Naše názory se začaly radikálně měnit, když jsme se dozvěděli, že většina velvyslanectví a mezinárodních škol byla evakuována. Poté jsme si řekli, že musíme situaci přehodnotit a brát ji vážněji. Den před válkou odjel můj syn se svým fotbalovým týmem do Vratislavi. Následujícího dne, 24. února ráno, v den, kdy začala válka, jsem měla nespočet telefonátů, včetně telefonátu od mého syna, který překračoval ukrajinsko-polskou hranici, když tým 180 mladých fotbalistů, trenérů a některých rodičů, kteří cestovali se svými dětmi, musel učinit těžké rozhodnutí, zda přejít do Polska anebo se vrátit zpět na Ukrajinu. V ten den jsme čelili situaci, ve které již nebyly k dispozici lety, vznikaly obrovské dopravní zácpy, stály se obrovské fronty a kvůli masivní evakuaci civilistů bylo k dispozici jen omezené množství benzinu. Nyní jsme byli v nejvyšší pohotovosti: na Kyjev padaly bomby a na zemi byla ruská vojska. Bylo mi jasné, že pokud chci ještě vidět svého syna, musím se okamžitě evakuovat a musím udělat vše co je v mých silách, abych pomohla evakuovat co nejvíce lidí z našeho týmu.

Budeme navždy vděční naší globální společnosti CMS, že podpořila náš tým a pokračovala v provozu. Existuje jedno staré rčení: „v nouzi poznáš přítele“. Toho dne jsme zažili opravdové přátelství a skutečné spojení s globální rodinou CMS, která nám všemožně pomáhala.

Bylo to poprvé, kdy se zaměstnanci museli přesunout do bezpečí?

Byla to doba, kdy se všichni začali vážně obávat. Měli jsme vypracovaný nouzový evakuační plán a nastala chvíle, kdy jsme ho museli uvést do praxe. Zjistili jsme, že pocit bezpečí má pro různé lidi různý význam a že být evakuován na bezpečnější místo může být v tak těžké době víc stresující než zůstat se svými rodinami – které buď nechtějí nebo nemohou opustit domov. Vedení četných diskusí, které měly lidi přesvědčit, aby se přestěhovali, mě stálo hodně času a energie. Museli jsme rozhodnout, jak nejlépe přepravit lidi autobusy, mikrobusy a auty – což bylo za daných okolností náročné. V průměru nám trvalo celé tři dny, než jsme se dostali k maďarským hranicím. Jeli jsme bez přestávek; prosila jsem cestující v autě přede mnou, jestli by nemohli deset minut řídit moje auto, abych se mohla vyspat. Tehdy jsem zjistila, kolik toho lidské tělo vydrží, co všechno zvládne.

Většina týmu se přesunula na bezpečná místa, ale někteří lidé zpočátku nechtěli a nemohli odejít. Nastala situace, kdy firma musela pro některé naše lidi a jejich rodiny zajistit profesionální extrakční služby, což zní při pohledu zpět téměř legračně a spíše jako thrillerový příběh, ale v té době to bylo děsivé a stresující, když jsme sledovali jak se náš konvoj přesouvá přes mnoho kontrolních stanovišť na bezpečnější místo.

Měli jste nějaký konkrétní plán nouzové evakuace?

Máme skvělý tým špičkových profesionálů v oblasti IT a Global Business Continuity, který nám pomohl zůstat v kontaktu s našimi zaměstnanci, zároveň jsme znali jejich lokaci a zda nepotřebují pomoc. Tento tým vyvinul nouzovou aplikaci, která nám pomáhala sledovat polohu zaměstnanců a zda jsou v bezpečí. Máme také tým „mezinárodního operačního střediska“, který byl zřízen od okamžiku, kdy v Kyjevě dopadla první bomba, tento tým pracoval 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, aby pomohl našim zaměstnancům, jejich rodinám a přátelům. Tento tým měl také na starost organizaci hraničních přechodů, aby se lidé dostali pryč hned první den války, zároveň poskytovali těm, kteří byli stále na cestě do bezpečí informace a ubytování.

Jak se s tím zaměstnanci a celá kancelář vyrovnali? Došlo ke ztrátě pracovních míst, vzhledem k tomu, že působíte hlavně na Ukrajině?

Podařilo se nám evakuovat asi 50 % našich zaměstnanců – 40 % do Maďarska a zbytek byl na západní Ukrajině a v Kyjevě. Mnoho lidí se nechtělo stěhovat a nebylo snadné je přesvědčit. Někteří zaměstnanci jsou tam doteď. Někteří klienti nikdy nepřestali pracovat, a tak někteří zaměstnanci zůstali, aby jim poradili. Klienti s námi museli zůstat v kontaktu a poradit se; byli na stejné lodi a ne všichni měli připravené nouzové plány. Když už mluvíme o našem týmu, jeden z našich kandidátů na partnera měl poslední pohovor v den, kdy začala válka. Práce se nezastavila ani neskončila. Ostatní zaměstnanci začali pracovat ihned poté, co se po evakuaci dostali na nové místo. Samozřejmě jsme zaznamenali určitý pokles obchodní aktivity ze strany našich klientů, ale i přesto jsme schopni nasadit naše vysoce kvalifikované právníky a pracovníky v oblasti obchodních služeb do dalších kanceláří a projektů CMS. CMS je skutečně mezinárodní firma s mnoha vzájemnými vazbami, díky čemuž jsme všichni mimořádně kvalifikovaní a zvyklí pracovat s různými týmy v různých kancelářích. To nám dává obrovskou příležitost zajistit, aby se náš tým nadále profesionálně rozvíjel.

Z čeho Vy, jako člověk, získáváte sílu a jak zvládáte těžké situace? Jako manažerka, vedoucí kanceláře, žena a matka?

Právníci, zejména na Ukrajině, jsou zvyklí pracovat dlouho a být pod obrovským stresem. Ale to, čemu jsme čelili 24. února, se vymykalo běžné lidské zkušenosti. Rozhodla jsem se udělat dvě věci: postarat se o rodinu a udržet obchodní činnost tváří v tvář všem výzvám. Nebylo to snadné. Ačkoli mě baví řešit obtížné situace a hledat způsoby, jak je vyřešit, tohle bylo i na mě trochu moc. Byl to neustálý stres; v určitém okamžiku jsem se neustále cítila unavená a vyčerpaná. Ale věděla jsem, že musím pokračovat – a to jsem také dělala.

Pomohla mi meditace, cvičení jógy a pobyt v přírodě.

Jak se v takové stresové situaci vypořádáváte se svým duševním zdravím?

Péče o duševní zdraví a pohodu našeho týmu byla pro nás před válkou prioritou. Po strašlivých válečných událostech zůstalo pro tým hlavní prioritou pomáhat zaměstnancům a jejich rodinám vyrovnat se s případnými posttraumatickými syndromy. Všem členům našeho týmu a jejich rodinám byla k dispozici odborná psychologická pomoc – samozřejmě zdarma. Psycholožka, kterou jsme angažovali, hovoří anglicky, ukrajinsky a rusky a také vyrostla na Ukrajině, žila v Maďarsku a nyní žije ve Velké Británii – díky tomu věděla, jak nám pomoct se přizpůsobit tomu, co se dělo nebo si zvyknout na pobyt v jiné zemi a kultuře.

Podnikání je především o dosahování cílů a plánů. Jak ale plánovat budoucnost v tak nepředvídatelné a nestabilní situaci?

Za celé roky podnikání jsem se naučila, že musíte být vždy připraveni. Musíte být připraveni jak na nejhorší, tak na nejlepší. Pokud budete plánovat, vždy uspějete. Musíte znát svůj tým, na koho se můžete spolehnout v těžkých časech a na koho se můžete spolehnout v příjemnějších chvílích. V současných těžkých časech však jasně vidíte, na koho se můžete spolehnout; a poznáte nové stránky svého týmu.

A co je vždy podstatné je kvalitní networking. To se nám v CMS osvědčilo při řešení této bezprecedentní situace. Pomohlo nám to přežít, ale skutečný networking, stejně jako opravdové přátelství, je také o tom, že něco vracíme.

Když už mluvíme o členech týmu, zmínila jste, že řada z nich pracovala na pomoci a získávání finančních prostředků pro ostatní a také pro vojáky.

Ano, od chvíle, kdy začala válka – všichni dělali velká rozhodnutí.  Někteří lidé opustili komerční prostředí, protože chtěli pro společnost udělat něco většího. Jeden z našich bývalých zaměstnanců nyní pracuje v mezinárodní organizaci a pomáhá informovat o zločinech spáchaných během války; v současné době spolupracují se soudci v Haagu.

Komunita právníků CMS na Ukrajině spolu s dalšími právníky vymyslela iniciativu pro charitativní organizaci Yellowblue Force. Tato komunita se snaží shromažďovat humanitární pomoc z mnoha roztroušených míst, zároveň spolupracuje s mezinárodními společnostmi na zásobování nemocnic vybavením a pomáhá armádě získat potřebná vozidla.

Existuje mnoho osobních příběhů o nezištně poskytnuté pomoci. Například, jedna z našich právniček začala vytvářet malé obrázky velikosti pohlednic a větších rozměrů. Vybrala si několik obrázků související s válkou a Ukrajinou a namalovala je. Vydělala tím 2000 eur a všechny je věnovala armádě.

Na závěr jsem se chtěla zeptat na Vašeho syna. Jak vše zvládá, žije v Budapešti?

Naštěstí odjel do Polska ještě před začátkem války a neviděl žádné skličující scény. Byl se svým fotbalovým týmem a první měsíc zůstal ve Vratislavi. Do Budapešti jsem ho dostala, až když bylo s mým CMS týmem vše vyřešeno, protože jsem naplno pracovala celý dlouhý měsíc.

Ale i on byl se svým týmem a trenéry spokojený. Ve Vratislavi se k mému synovi a jeho kamarádům chovali jako k celebritám. Navštívili fotbalové zápasy na velkých stadionech a opravdu si to tam užili. Zároveň se jim ale nechtělo odjíždět, protože chápali, že už se pravděpodobně neuvidí. Ve škole se mu líbí a těší se, až se bude moct vrátit na Ukrajinu.

Děkuji Tetiano za sdílení příběhu a za to, že jste v této době vůdčí osobností.

Moc děkuji za pozvání a za Vaše otázky. Děkuji vám všem, kteří nás podporujete.

Každá pomoc a podpora je v tomto boji důležitá. Děkuji vám.