Zřejmě znáte minimálně jednu z mnoha pranostik a řčení spojených s Hromnicemi a možná jste se již v dětském věku usilovali přijít na to, proč má tento svátek v názvu hrom. Vždyť meteorologicky vzato je přece hrom, blesk a bouře 2. února v našem zeměpisném pásmu vskutku unikátní úkaz. Pokud jste se původu názvu nedopátrali a možná si taky nemůžete vzpomenout, co jsme se o Hromnicích učili ve škole, nevadí. Pojďme si to společně zopakovat a snad vás překvapíme i informacemi, které budou pro vás nejen zajímavé, ale i nové.

Historie Hromnic

Když se na tento svátek, který můžeme považovat za předvelikonoční předzvěst jara s jistým symbolickým přepojením s Vánoci zadíváme nekonfesně, bez filtrů víry, můžeme ho dnes klidně považovat za spojení církevního a pohanského – čti předkřesťanského svátku. Nebo spíše křesťanského a na našem území dvou předkřesťanských svátků – slavili ho totiž nejenom naši slovanští předkové, ale i Keltové, od kterých jsme tuto tradici zřejmě částečně převzali. A abysme byli historicky kompletní, nesmíme zapomenout ani na římskou a židovskou tradici, ve kterých taky můžeme najít rodokmen Hromnic, jak je známe dnes.

Biblická a římská tradice

V předkřesťanských dobách byli nejenom na území Evropy běžně rozšířené očistní rituály. Snad neznámějším a i inspirativním pro jiné národy i kultury, včetně křesťanské tradice byli starořímské Luperkálie. Tento svátek rok co rok vedli kněží zvaní luperci, kteří obětovali obvykle kozy a psa. Po obětní hostině kněží každou ženu, kterou potkali u , symbolicky šlehli remínkem z kůže obětovaných zvířat. Tento rituál měl ženám zabezpečit plodnost. Součástí luprekálií byli i průvody, během kterých nosili lidé zapálené svíce a šibali se koženými řemínky, co byly rituály považované za magicky očistné.

Starozákonná, hebrejská tradice zase káže vykonat 40 dní po narození syna zástupní oběť. Tento symbolický rituál je památkou záchrany prvorozených synů při exodu z Egypta a zároveň i návratem matky dítěte do věřejného života. Přesně to podle Nového zákona udělali i Josef s Marií 40 dní po narození Ježíše a zasvětili jej bohu v chrámě v Jeruzalémě. Mělo se to stát právě 2. února a tady je počátek křesťanského svátku Hromnic.

Giotto di Bondone: Uvedení Krista do chrámu

Křesťanský svátek

Výše popsanou hebrejskou tradici si přivlastnili křesťané a datum 2. únor se stal v římskokatolické církvi původně svátkem Očištění Panny Marie. Až v roce 494 ho papež Gelasius I. přejmenoval na svátek Obětování Páně a důvodem prý bylo i nahrazení do těch dob přetrvávajících luprekálií. A protože římská tradice s magickou symbolikou ohně a zapálených svící byla mezi lidmi populární, byl to prý dobrý důvod na to, aby křesťanskí kněží začali svíce posvěcovat. V křesťanské tradici je posvěcená svíce symbolem nejenom světla, ale i očisty a Krista. Od 60. let 20. století byl v katolickém rítu zaveden název svátku Uvedení Páně do chrámu. Mimochodem, věřící evanjelické církve augsburgského vyznání slaví 2. únor jako svátek Představení Pána Ježíše.

Slovanská tradice

Podle etnologů byl agrární rok našich slovanských předkřesťanských předků rozdělen jenom na dvě období: zimní a letní, s předělem prakticky uprostřed dnešního ročního období, které nazýváme zimou my – 2. února. Magii tohoto dne přisuzovali Slované obrovskou moc a s tím souviseli nejenom magické rituály, ale i věštby týkající se nadcházející úrody.

Podle některých zdrojů byl inspiračním zdrojem tohoto svátku i jeho načasování pro Slovany keltský svátek Imbolc, který byl oslavou příchodu jara i s patřičným hodováním.

U Západních Slovanů byl tento den považován za návrat panování boha hromů a blesků Peruna nad přírodou. Odtud pochází i název svátku Hromnice a naši předkové museli dodržovat i zákaz některých druhů prací, zejména se železnými nástroji, které prý na jejich vykonavatele přivolávali Perunovu sílu hromu.

Právě na ochranu před hromy a blesky hromotlouka Peruna se do oken příbytků dávaly zapálené svíce. Mimochodem staří Slované věřili i v to, že zapálené hromničky mají i léčivou moc a rituál „odhánění hromů“ od obydlí právě zapálením hromničných, nejlépe posvěcených svící a jejich umístnění do oken přetrval dodnes.

Lidová moudra

Některé z lidových pranostik a řčení vážoucích se k Hromnicím známe všichni, jiné jsou spíše méně známé, další dnes již spíše bizarní, pojďme si tedy vybrané moudrosti našeho lidu zkusit mírně rozebrat. A mimochodem, do lidové tradice dodržování hromničních rituálu patří i to, že na hromnice nehromžíme a všichni, kteří o tomto „přikázaní“ vědí, se v tentnadávat sváteční den usilují vyhýbat hromžení, klení, nadávání, zlořečení, hubování, sakrování, hartusení, spílání či láteření.

Na Hromnice o hodinu více – toto snad obecně nejnámější hromniční pořekadlo je třetí částí tohto: Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o skok dále a na Hromnice o hodinu více. Lidoví mudrci měli zřejmě na mysli to, že 6 týdnů po zimním slunovratu by měl být den o hodinu delší.

Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout – druhý únorový den se zřejmě ani jarním pěvcům ještě moc nesní o jarném trilkování, ale neznámý autor této lidové pranostiky zřejmě někde zaslechl nesmělý skřivanův hlásek, který se sic i mrznouce, ale po jaru touže někde v chrastí teskně ozval.

Známé jsou i tyto pranostiky:

• Na Hromnice jasná noc – bude mrazů ješte moc
• Zelené Hromnice – bílé Velikonoce
• Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče
• Svítí li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více

Zapalte si pro jistotu do okna hromničku a užívejte tento svátek, jak jenom chcete.

Ján Schneider

foto: pixabay, pexels, wikimedia