Patříte mezi workoholičky? Pozor, abyste nevyhořely

Snad znáte poměrně častou ani ne tak výhovorku všech workoholiků, jako spíš krutou realitu na trhu práce: pokud dnes nechceme o práci přijít, nezbývá nám často nic jiného, než podávat nadprůměrné výkony a věnovat práci podstatně víc času a energie, jak se patří. A ano, i víc, jak je zdrávo. No a když nemáme dobře placenou práci – a často i když ji máme – snažíme se stíhat i dvě. Den má ale pořád jenom 24 hodin a z toho třetina by měla být vyhrazena spánku, vždyť potenciál naší životní energie není nevyčerpatelný. Pokud nechceme vyhořet nebo rovnou zkolabovat, neměli bychom to s pracovním nasazením přehánět, protože to opravdu není zdravý životní styl. Naopak, můžeme si pořádně zavařit.

Workoholismus škodí zdraví

Každý zaměstnavatel by chtěl mít v týmu co nejvíce workoholiků, problém je ale v tom, že podle statistik jsou ve výrazné menšině. Navíc podle HR managerů netáhnou workoholici kolegy k lepším výkonům svým příkladem, naopak, jsou v pracovních kolektivech spíše trpeni jako nutné zlo.

Psychologové vedou vážné debaty o tom, jestli je workoholizmus osobnostní črta, nebo se k němu člověk spíše dopracuje působením externích faktorů, které mají na jeho nadměrné pracovní nasazení směrodatný vliv. Buď jako buď, zřejmě každý z nás zná minimálně jednoho workoholika – pokud ním není sám.

A teď dámy pozor, pokud patříte mezi workoholičky nebo máte workoholika doma či někde nablízku, měly byste vědět, že přespříliš práce vážně škodí našemu zdraví. A nemáme na mysli nebezpečnou práci kupříkladu v toxických podmínkách, vůbec ne, nejvíce workoholiků sedí v kancelářích nebo homeoffice.

To, že jde vážně o globální a vážný problém potvrzuje i to, že se ním seriózně a dlouhodobě zabývala i Světová zdravotnická organizace a Mezinárodní organizace práce. Jejich experti systematicky 16 let mapovali zdravotní stav lidí vystavených nadměrné práci ve 194 zemích naší planety.

Závěry systematické analýzy zveřejněné loni jsou opravdu závážné – vždyť posuďte sami:

• pokud pracujeme déle než 55 hodin týdně, může to mít negativní důsledky na naše zdraví
• dlouhému pracovnímu času bylo od roku 2000 doroku 2016 vystaveno téměř 9% populace, co představuje kolem 500 milionů lidí na celé planetě
• vystavení dlouhému pracovnímu času je běžné a způsobuje velkou zátěž
• dlouhý pracovní čas je zdraví a životu nebezpečný
• na ischemickou chorobu srdce a mozkovou mrtvici v důsledku pracovního přetížení umírají statisíce lidí

Souvisejícími negativními důsledky nadměrného pracovního zatížení, respektive přetížení, tedy i workoholismu jsou:

• narušený spánkový režim a nedostatek spánku
• narušený režim stravování
• méně zdravého pohybu
• zanedbávaní vztahů
• vyšší riziko zneužívaní alkoholu a jiných návykových látek
• riziko syndromu vyhoření
• riziko nadměrného stresu

Pokud tedy pracujeme nadmíru, kromě toho, že dříve nebo později vyhoříme, zavdáváme si i na zdravotní potíže. Krom tohokvůli workoholizmu nestíháme a tudíž zanedbáváme soukromý život a kromě svých blízkých, kteří si to naprosto nezaslouží, zanedbáváme i sebe. A my si to přece také nezasloužíme.

Dalším signálem, že již doslova fičíme ve workoholismu je neschopnost vytyčit hranice soukromého a pracovního života. No a aby toho nebylo málo, jsme zacykleni v nekončících obavách o svůj pracovní výkon a absolutně paradoxně upadáme do beznadějného pocitu, že naše práce nemá smysl.

Jak z workoholismu ven?

Když nahlédneme do výkladových slovníků, můžeme směle workoholismus popsat jako silnou až chorobnou závislost na práci. Mnoho psychologů právem přirovnává workoholizmus k nelátkové závislosti, kupříkladu gamblingu nebo méně finančně i sociálně devastačné závislosti na sociálních sítích. Zjednodušeně: když jste už v tom, nedokážete se vymanit a nikdy nemáte dost navzdory tomu, že víte, že vám to na konci dne nebo často i noci nedělá dobře. Pokud si ceníte své zdraví a život – to snad každý, i workoholici – musíte nalézt způsoby, jak pracovat ne víc než standardních 40 hodin týdně. Zkuste na to jít takhle:

• přiznejte sami sobě, že máte problém
• zvažte plusy a mínusy toho, jestli zotrváte v zdraví škodlivém workoholismu, nebo se s ním rozhodnete skoncovat
• zbavte se špatně nastaveného pocitu viny, že ostatní zůstávají v práci ještě déle, než vy
• vážně nemusíte a nemáte žádný důvod zůstávat v práci déle, než je pracovní doba, kterou máte v pracovní smlouvě
• bez výčitek a nekompromisně si sbalte své fidlátka, když vám „padla“ a opusťte pracovište
• pokud pracujete z domu, nebo nejste vázáni pracovní smlouvou a pracujete „na sebe“, musíte si nastavit pevnou pracovní dobu a také ji bez skrupulí a disciplinovaně dodržovat
• stanovte si reálný pracovní denní plán, ukliďte si priority, vytyčte konkrétní hranice a mety, kolik a čeho chcete a musíte během pracovní doby udělat
• zapracujte na zefektivnění svých pracovních procesů – většina práce nadčas vzniká z toho, že něco v procesech skřípe, nebo není nastavené správně
• uvědomte si, že práce vážně není to nejdůležitější, čím musíte promarnit svůj čas
• těšte se na to, čemu se budete věnovat, když skončíte s prací
• čas, který ušetříte a nebudete ho nezdravě věnovat nadměrné práci, můžete rozdávat své rodině, blízkým a sami sobě

Vyhoření není jenom „módní trend“

Syndrom vyhoření je jedním z rizik, ale i negativních důsledků workoholismu. Mohlo by se nám zdát, že kdo zatím nevyhořel a nepochválil se tím v bulvárních médiích a na všech sociálkách, jako kdyby ani nebyl a tenhle „trend“ je tady už relativně dlouhý čas. Berme to ale pozitivně, pokud někdo známý vyhoří a je ochoten se o tom veřejně podělit a hlavně neplácat kolem toho nesmysly, je to v podstatě vítaná osvěta. Ideální stav nastává, pokud se vyhořelá celebrita obrátí na odborníky, problém řeší s nimi a svým fanouškům dá pozitivní poselství postavené na expertních faktech.

Syndrom vyhoření není sice ještě oficiální diagnóza mezinárodní klasifikace chorob, můžeme jej ale kupříkladu spolu se stresem považovat za poměrně běžné civilizační neduhy. A tyhle dva jsou si velmi blízké, protože podle odborníků gro rizikových faktorů syndromu vyhoření pramení právě ze stresu, přesněji z chronického stresu – distresu.

Podle různých průzkumů minimálně nadpoloviční většina dospělých již prožila syndrom vyhoření, a pozor – vyhořet můžeme nejenom v pracovním, ale i osobním životě.

Tady jsou typické příznaky syndromu vyhoření:

• pokles výkonu
• nadměrná, chronická únava
• emoční vyčerpanost
• výpadky paměti
• problémy se soustředením
• poruchy spánku
• pocity úzkosti
• deprese
• nespokojenost, snížení sebedůvěry
• ztráta činorodosti, poslání a smyslu
• neschopnost uvolnit se
• pokles libida

Co s tím naděláme?

Buďme realisté: je reálný fakt, že lidé s dvěma nebo třemi zaměstnáními vážně nevládnou ani světu, ani nejbližší vsi a pokud není naším životním cílem zničit se prací, je nejvyšší čas na změnu. Ubrat tempo a poohlédnout se po něčem jiném, kde benefity převládají nad negativy. Pokud nejsme rentiéři nebo dědičky kosmetického imperia, musíme se holt obracet. Ale to přece neznamená, že musíme dřít jak mezci a obětovat svůj čas a energii něčemu, co nám v konečném důsledku nepřináší nic pozitivního – kromě trochy peněz.

Pomůžeme si slovy inspirativní a moudré Sonie Simone: „Pokud „pravidla“ vašeho odvětví říkají, že se musíte zničit, abyste byli úspěšní, změňte odvětví nebo pravidla přepište.“ Myslete na to vždy, když vás přepadne záchvat workoholizmu a mějte na paměti, že nenahraditelných jsou plné hřbitovy.

Ján Schneider

foto: pexels