Načítá se

Type to search

Iné INŠPIRÁCIE ODPORÚČANÉ ROZHOVORY VYBRANÉ ŽURNÁL

Petr Casanova: 90 % lidí neudělá pro svůj úspěch víc, než je nezbytně nutné

Redakce
Petr Casanova

Petr Casanova inspiruje podnikatele svými projekty First Class a Business Leaders již od roku 2011. V roli moderátora se představil na konferenci „Věřily, že můžou“. Jaká byla jeho cesta k úspěchu a co radí začínajícím podnikatelkám?

Jak jste přišel na myšlenku založit projekt Business Leaders a First Class?

Předchozích sedm let jsem pracoval pro velmi bohaté lidi. Viděl jsem nejen jejich úspěch, ale také jejich problémy a trápení. Chtěl jsem ukázat, že to jsou obyčejní lidé z masa a kostí, kteří pouze nerezignují na řešení velkých problémů a neodkládají je. Chtěl jsem přiblížit jejich myšlení, to, jak na něm neustále pracují, to, jak díky němu formují sebe i své okolí, to, jak uskutečňují své sny. Projekt First Class je více o psychologii myšlení, projekt Business Leaders je již o praktickém konání – o tom, co skutečně dělat v praktických problémech a jak cestu k úspěchu předčasně nebalit jen proto, že ji provázejí dílčí neúspěchy.

Co všechno je ve Vaší zodpovědnosti?

Pomáhat lidem a posouvat je. Tvořím obsah, setkávám se s nimi, snažím se s nimi správně formulovat otázky, hledat správné odpovědi a hlavně konat tak, jak je pro každého člověka nejpřirozenější a nejpotřebnější. To je na celé práci nejtěžší, protože každý člověk je jiný a na jiném stupni osobního rozvoje. Potřebuji, aby se lidé nebáli dělat chyby, nebáli se přiznat si je a nebáli se po chybě udělat další krok. Zjednodušeně řečeno: Potřebuji, aby se přestali bát sami sebe a života vůbec.

„Nejvíce mě bolí, když lidé rezignují na potenciál, který v sobě mají.“ 

Co vás baví na Vaší práci úplně nejvíc?

To, že má smysl. A ten okamžik, kdy člověk, který na začátku v něco naprosto nevěřil a o všem včetně sebe absolutně pochyboval, najednou zjistí, že sám je schopen uskutečňovat to, co si přeje, co jej dělá užitečným, naplněným, úspěšným. A naopak nejvíce mě bolí, když lidé rezignují na potenciál, který v sobě mají, ale sami v něj nevěří. Takovým nejde pomoci, protože nechtějí pomoci sami sobě. Někdo by řekl, že to je jejich problém, ale mě to štve, protože v něčem selhávám – nejsem schopen těm lidem vysvětlit, že i když něco neumí, mohou se to naučit, a že jejich sen za to stojí.

Jste taktéž výborným moderátorem. Co je vám bližší, psaní nebo verbální komunikace?

Děkuji za kompliment, ale moje myšlení je pouze jediné a dostává jen odlišné způsoby vyjádření. Mluvím tak, jak myslím, a přesně tak i píšu. Je mi jedno, jestli běhají prsty po klávesnici, nebo se pohybují ústa. Navíc dnešní doba už maže rozdíly mezi písemnou a ústní komunikací. Písemně je už dnes možná skoro stejná interakce jako při osobním hovoru – stejně živá. Ale kdybych měl opravdu zvolit, co mám raději, pak osobní setkání. Tam kromě slov funguje i nonverbální poznávání, člověka, kterého vidím, lépe identifikuji a lépe se s ním sladím, hlavně lépe pochopím jeho obavy, které v psaných větách občas dokáže schovat.

Máte v byznysu svého favorita, (firmu/osobnost), který vás nejvíc inspiruje?

Čím více lidí poznávám, tím více vzorů mám. Každý příběh je unikátní a různé příběhy mě mohou inspirovat v odlišných chvílích. Čím víc příběhů znám, tím lépe mohu motivovat jak sebe, tak druhé, protože tím snáz najdu analogii pro stejnou situaci, kterou prožíváme. Jinými slovy: To, s čím se trápíme, už prožíval někdo před námi. A jím se dá inspirovat. Vybrat několik jmen je trochu nefér, protože to bude odpovídat mé okamžité náladě. Ale obecně bych řekl, že nejvíce to jsou z historie Coco Chanel, ze současného zahraničí Richard Branson, z naší historie Tomáš Baťa a z naší současnosti Dan Křetínský, a ten hlavně proto, že ho znám už skoro dvacet let zpátky, to ještě nebyl ani milionář, natož miliardář.

„To je důvod, proč Petr Kellner nežije celoročně v Karibiku.“

Existuje něco, co byste udělal jinak, pokud byste začínal teď?

Nevěnoval bych tolik energie lidem, kteří to neocení, respektive nevyužijí. Na druhou stranu to je trochu demagogická idea, podobně jako když za komunismu provedli průzkum a zjistili, že když se srazí dva vlaky, nejvíce to odnesou první vozy, a tak doporučili vůbec nepřipojovat. Chci tím říct, že statistika je neúprosná a prostě 90 procent lidí neudělá pro svůj úspěch víc, než je nezbytně nutné. S tím člověk musí počítat a uvědomit si, že v 90 procentech případů pomáhá nadarmo. Když jsme tedy založili podnikatelskou akademii First Class Academy, do prvního ročníku se přihlásilo 11 000 lidí. Během několika měsíců odpadlo skoro 10 000 lidí, protože si mysleli, že pro svůj úspěch nebudou muset nic dělat. Doufali, že jim na první lekci dáme recept na sto milionů, aniž by pro ně museli hnout prstem. Ale zbylých 10 procent mi dělalo velkou radost. S většinou z nich jsem dodnes v kontaktu a makají na sobě pořád – což jim přináší ovoce.

Máte možnost potkávat se s mnohými podnikateli. Dokázal jste za vaše působení na mediálním trhu odpozorovat společné znaky těch nejúspěšnějších? Pokud ano, jaké jsou to?

Hlavně dokážou rozpoznat úspěch a mistrovství. Netouží po úspěchu, ale po mistrovství. Rozdíl mezi těmito dvěma pojmy vysvětlím na střelcích. Pro střelce je úspěch trefit terč. Mistrem je ale ten, kdo ten terč trefí pokaždé. To je samozřejmě představa dokonalosti a žádný člověk není dokonalý, ani ti nejúspěšnější podnikatelé. Oni ale nerezignují a snaží se co nejvíce zmenšit rozdíl mezi tím, co si přejí, a čeho dosahují. Úspěch pro ně není konečná stanice, ale jen zastávka. Téměř nikdy nejsou hnáni jen penězi, ale tím, aby prostě vymačkali svůj potenciál a udělali maximum možného. To je důvod, proč Petr Kellner nežije celoročně v Karibiku, i když by si to finančně mohl dovolit, ale většinu roku řídí svou firmu den co den z pražského sídla. Pro tyto lidi prostě nikdy není konec a vždycky existuje nějaká další cesta. Ale to se týká i špičkových sportovců a ikon dalších oblastí. Díky nim se celé lidstvo posouvá, protože oni nesnesou představu, že by měli už stát na místě.

Co byste doporučoval našim čtenářkám – začínajícím podnikatelkám?

Aby se pohybovaly v oboru, o který se intenzivně zajímají, který je provokuje, nutí k sebezlepšování. Aby měli autentický zájem o všechno, co se jich týká, aby chtěly pořád vědět víc, nejen o oboru, ale i o sobě. Aby se nebály chyb, a naopak si užívaly svá ponaučení. Víte, Angličané mají výraz “experience” jak pro zážitek, tak pro zkušenost. To něco napovídá. Že každá zkušenost je zážitek a každý zážitek zkušenost. A je jedno, jestli zkušenost je dobrá, nebo špatná; v obou případech je užitečná a posouvá nás dopředu.

S Petrem Casanovou se můžete setkat na konferenci Tajemství obchodu, která se uskuteční 26. března 2019.

Přidej komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

X