Ivana Tůmová, generální ředitelka Mondelēz International pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko: V životě je důležité najít si takovou práci, která vás baví, pak překonáte všechny bariéry a slovo „nemožné“ pro vás neexistuje

Vždy je důležité a inspirativní hovořit se ženami, které to pracovně dotáhly opravdu vysoko, a podílet se s radostí na tom, aby byly více vidět a slyšet. Protože nám všem mají opravdu co říci a i navzdory tomu, že úspěch je nepřenositelný, neboť je bytostně individuální a žádná paušální matrice úspěchu neexistuje, jsou tyto úspěšné ženy krásnými, reálnými „živými důkazy“, že to jde. A když k tomu všemu těmto ženám nestoupla sláva a „majestát funkce“ do hlav a jsou milé, sdílné, vstřícné a ochotné se v pohodě a s úsměvem o své zkušenosti podělit, je ještě větší radost položit jim několik otázek v očekávání zajímavých odpovědí. Jednou z těchto dam je Ivana Tůmová, generální ředitelka společnosti Mondelēz International pro střední Evropu.

Paní Tůmová, máte ráda čokoládu?

(smích) Je to na mně vidět…

Ne, tak jsem to nemyslel…

…v pořádku, já ji totiž opravdu mám ráda.

Promiňte, ale neodolal jsem a nemohl jsem si tuto otázku odpustit. A odpověď je přesně taková, jak má být – výborná jako čokoláda! Dovolím si tvrdit, že v dnešní dynamické a uběhané době, kdy top manažeři i manažerky mění pozice a rotují v korporátním prostředí často jednou za pár let, je vaše působení v Mondelēz International nejenom rekordní, ale i raritní – jestli můžu prozradit, je to již přes 25 let. Tomu říkám ukázková loajalita, svědčí to ale jistě i o tom, že jste v práci spokojená, je to tak, že ano?

Ano, je to tak. Možná se to nezdá, ale toto je moje čtvrté zaměstnání. Když jsem nastupovala do naší firmy, tak se maminka trochu bála, že měním firmy moc často. Byla jsem mladá a v předchozích zaměstnáních jsem vydržela přibližně rok. Z různých důvodů – chtěla jsem se naučit něco nového nebo ta firma zanikala a bylo potřeba změnit zaměstnání.

Když jsem ale potom nastoupila do naší firmy, tenkrát se jmenovala jinak, teď je to Mondelēz, tak jsem našla to, co jsem hledala. Vzhledem k tomu, jak je naše firma dynamická, jak rychle roste a hodně se mění, tak mi ani nepřijde, že celou dobu pracuji v jedné a té samé firmě. Ty roky tak rychle utekly asi i proto, že nebyl čas se nudit. Když jsem nastoupila do pracovního procesu, říkala jsem si sama pro sebe: „Ano, potřebuješ vydělávat peníze, to je pravda, ale tvůj cíl je dělat něco, co tě baví a naplňuje a kde se nebudeš nudit.“ To bylo pro mě důležité a to se tady opravdu i děje. Takže jsem ve své práci vážně spokojená, nenudím se. Každý rok máme nové projekty, akvizice, spojovali jsme trhy z různých zemí dohromady, nebo naopak oddělovali část aktivit, když jsme prodávali kávu jiné firmě. Jsme dobrý tým, spousta lidí je ve firmě už dlouho, zároveň přicházejí stále noví mladí lidé – naši junioři, kteří vnášejí do firmy něco nového. Takže se firma mění a život jde pořád dál…

…je to dynamické a líbí sa vám to, jestli jsem to správně pochopil.

Přesně tak.

Pojďme nyní naše čtenářky zorientovat v této firmě prostřednictvím čísel. Mondelēz International je globální přední hráč nejen na trhu sladkostí na celém světě. Aktuálně zaměstnává kolem 91 000 lidí ve 150 zemích, z toho je 48 evropských. V těch, které patří pod vaši působnost, tedy v Česku, na Slovensku a v Maďarsku, zaměstnáváte kolem 3 100 lidí v 5 závodech a 4 kancelářích…

…už šest závodů, v loňském roce jsme koupili značky 7days a Chipitu, ta má závod na Slovensku blízko Bratislavy. Takže aktuálně máme na Slovensku dvě továrny, v Čechách tři a jednu v Maďarsku.

Promiňte, tak to jsem chybně spočítal…

Je to novinka, loni v létě byla dokončena akvizice firmy 7days, koupili jsme ji.

Tak to už jsou vážné počty, které vyžadují precizní systém práce s lidským potenciálem každého zaměstnance. Jak na to jdete vy? Co například kromě výborně nastavené etiky funguje v pracovním prostředí vaší firmy, aby byli zaměstnankyně i zaměstnanci spokojení například tak jako vy?

(smích) Právě firemní kultura je velmi důležitá. To, jak jsou vztahy a hodnoty u nás ve firmě nastavené, bylo jedním z důvodů, proč jsem tu zůstala tak dlouho. Musím říct, že si ve firmě, alespoň v zemích, které mám na starosti, nehrajeme na hierarchii, jsme opravdu jeden tým. Myslím si, že přátelské prostředí a férové vztahy pomáhají utvářet firemní kulturu, díky níž je nám spolu dobře. Pozor, to neznamená, že si neumíme říct, že se něco nepovedlo. Bez toho bychom nebyli tam, kde jsme, nebyli bychom úspěšní tak, jak jsme. Klíčem k úspěchu je týmový duch, otevřenost a důvěra. Bez nich by to nešlo a mě by ani nebavilo. (smích)

Mluvíme spolu na 14. ročníku Equal Pay Day, největší české akce organizované zejména, ale nejenom ženami, a především, ale ne výhradně pro ženy. Je to každoroční vyvrcholení kampaně zaměřené na (ne)rovnost v odměňování žen a mužů. Jak je na tom branže, ve které působíte, co se (ne)rovného odměňování, ale také zastoupení žen a mužů týče? Máme i tady co dohánět? Nemám na mysli vaši firmu, ale oblast, ve které působíte vy – cítíte se ve stále ještě převážně mužském prostředí generálních ředitelů nadnárodních firem jako v britském pánském klubu, anebo se to už zlepšuje?

Pořád ještě si myslím, že prostor k pozitivní změně tu je. Mám radost, když kolem sebe vidím, jak se to zlepšuje. I tady jsme dnes měli možnost vidět a slyšet spoustu řečnic, které zastávají pozice generálních ředitelek napříč obory. Přesto jsme jako top manažerky v menšině, když dojde na různá společná jednání v rámci asociací a oborových organizací.

Určitě… Tuto otázku některé respondentky nemají rády, ale já ji vždy pokládám, když hovořím se ženami, které mají co říci a jsou ve vysokých pozicích: Jakým způsobem se dokážete vyrovnávat s enormní zodpovědností a tlakem požadavků, které jsou na vás ve vaší pozici kladeny? Jste typ osobnosti, která dokáže s úsměvem čelit stresu, nebo se to nějak postupně vyvinulo, či snad jste se musela pracně dostávat až k nastavení, jaké máte teď?

Asi patřím do té první kategorie – když jsem ve stresu, tak se snažím – nechci říct, že zůstat v klidu, protože v klidu nejsem, všechno ve mě vře – ale udržet si úsměv a nadhled, mám pocit že mně samotné ten úsměv pomáhá. A pak mi pomáhá, že mám okolo sebe lidi, se kterými to mohu probrat. Takže se na ně obrátím a řeknu: „Pojďme to vyřešit, máme tady takovou a takovou krizi, podívejme se na to spolu.“ Protože vím, že ne vždycky to musím být já, kdo přijde s jediným správným řešením. A když mám rozhodnout, tak se ráda poradím a vyslechnu si i další názory. Samozřejmě platí, že když nenajdeme shodu, tak rozhodnu. Ale ráda si vyslechnu názory svých kolegů a nechám si představit i jiný pohled. Mám to štěstí, že mám kolem sebe lidi, za kterými můžu zajít. A už jen tohle vědomí mě uklidní, takže řešení krize se pak najde rychleji a snáz a můžeme jet dál. (smích) Určitě je to mé okolí, tým okolo mě, kdo mi pomáhá a kde čerpám sílu. A samozřejmě doma můj manžel, jemu se vždycky můžu svěřit. (smích) Abych nezapomněla – mám teď nového psa, venku při procházce mu všechno řeknu, on mě vyslechne a pochopí. (smích) Nejenom jako generální ředitelka potřebujete mít někoho, komu se můžete svěřit, kdo vás podpoří, to je to nejdůležitější, to stačí.

No to je výborné… Zkusme takový malý dámský gambit: Na co by se na mém místě ráda zeptala Ivana Tůmová Ivany Tůmové?

Možná na to, jak jsem se na tu pozici dostala a co mě dovedlo až sem. Myslím si, že velké plus – teď budu mluvit k mým dětem – je vzdělání. A potom také to, že jsem měla a pořád mám svou práci ráda a proto jsem byla ochotná pracovat víc a déle, když to bylo potřeba. Protože u mě neplatí, že kvalitní zahraniční škola je předpokladem karierního růstu, já nejsem absolventkou žádné prestižní školy. Já mám to štěstí, že mě práce baví a když člověka jeho práce baví, tak má snahu učit se a zlepšovat a to je asi ta správná cesta, která vede nahoru. Ale zároveň musí mít člověk i štěstí na lidi kolem sebe, hlavně na své nadřízené. Můj poslední nadřízený, i když jsem tehdy dělala úplně něco jiného, mi řekl: „Ty budeš na tu pozici nejlepší!“ A pomohl mi se tam dostat. Takže já teď říkám kolegům manažerům, které máme ve firmě: „Nikdy nevíte, když pomůžete, ať ženám nebo můžum, ve kterých vidíte potenciál, na začátku jejich kariéry, kam až to mohou dotáhnout. Ne vždy je zahraniční zkušenost nezbytná pro to, aby člověk uspěl“.

A také jim vždycky říkám – i když to neradi slyší – že v životě je to často o štěstí: potkat ve správnou chvíli ty správné lidi, najít si práci, která vás baví, rozpoznat příležitost a nebát se jí chopit.

Takže si myslím, že v životě je důležité najít si práci, která vás baví, a pak neexistují žádné hranice a nic pro vás není nemožné. A i když své děti nutím, ať se vzdělávají, tak já jsem důkazem, že někdy to jde i bez červeného diplomu a že stačí píle a ochota dát své práci maximum.

Určitě to ocení, až budou starší, jako všechny naše děti… Tradiční závěrečná Míšina klíčová otázka: Co vám v poslední době udělalo radost?

Musím říct, že mi dělají radost děti, protože jsme se trochu trápili se školou, ale teď už jsme na lepší cestě. A třeba včera mi udělal radost kolega. Před dvěma dny jsem mu totiž volala kvůli jednomu problému. A on mi včera řekl: „Tak já si myslím, že to uděláme tak a tak.“ Mně vždycky úžasně zvedne náladu, když vidím, že lidé, se kterými spolupracuji, fungují stejně jako já, mají radost, když najdeme společné řešení, a posuneme ty hranice zase o kousek dál. Z rodinného života mi samozřejmě dělají radost děti, rodina a zmíněný nový pes. (smích) Anebo když mi rodiče po nemoci řeknou, že jsou zdraví. Toho si vážím, protože se o ně bojím – přece jenom už jsme starší. Jednou tady nebudou a já si chci užít každý moment s nimi.

Mockrát děkuji za rozhovor a ochotu.

Nemáte zač.

Ján Schneider

foto: BPWCR, archiv Ivany Tůmové