Královna korálkového vyšívání Denisa Kangas: byla to láska na první steh

Jak jste již jistě zaznamenali, náš akční portál v uplynulém roce s radostí pomáhal zvyšovat věhlas výjimečného projektu Akademie pro začínající podnikatelky – Academy for Women Entrepreneurs (AWE). Jeho cílem je podporovat ženy v rozvoji jejich podnikatelských nápadů, nabízet jim vzdělání, know-how a příležitosti k networkingu i spolupráci s dalšími akčními ženami. AWE před čtyřmi lety iniciovala americká vláda, do 1. ročníku se v roce 2021 zapojilo 75 zemí, loni jich bylo již 133. Projekt AWE je v České republice společným dílem veřejněprospěšné organizace Business & Professional Women CR a Velvyslanectví USA v ČR.

Do loňského třetího ročníku české AWE se přihlásilo 100 podnikatelek se svými projekty, z nich vybraných 45 AWE úspěšně absolvovalo. Od března do června studentky prošly 13 workshopy v angličtině a setkávaly se s facilitátorkami. Výstupem byl kompletní byznys plán se všemi náležitostmi.

Úspěšnou absolventkou AWE je královna korálkování Denisa Kangas, které jsem s potěšením položil několik otázek.

Než se dostaneme ke korálkům, korálkování a korálkovému vyšívání, zkusme se vrátit do prvního půlletí loňského roku, které jste strávila pilným studiem na Akademii AWE. Co vám možnost absolvovat tento jedinečný vzdělávací projekt dala, jakým způsobem akademie naplnila vaše očekávání a co považujete za její nejdůležitější přínos?

Do AWE jsem vstoupila na samém začátku mého projektu, kterým je online výuka korálkování. Už to, že byl projekt do programu vybrán, mi dodalo odvahu se na tuto cestu naplno vydat. Přece jen, když se řekne korálkování, mnozí si představí navlékání korálků v mateřské školce :–). Z toho plynuly i moje obavy, zda o něj bude vůbec zájem. Mám vystudovaný ekonomický obor, takže mnohé lekce v akademii pro mě nebyly novinkou, ale v AWE jsme se podívaly na podnikání uceleně, v souvislostech a prakticky. Program je navíc sestaven zábavnou formou, takže jsem se těšila na každý další modul. Skvělou podporou mi byla i facilitátorka Šárka Rooya Jiřičná, která je zároveň mentorkou rukodělců a k mému oboru má jakožto majitelka e-shopu s korálky velice blízko.

Loňský rok jste kromě studia na AWE nezahálela a začala jste hned na jeho začátku online učit to, co je vaší vášní již 15 let: korálkování. Jak hodnotíte váš první školní rok v roli učitelky? Co vaše studentky naučily vás?

Krásná otázka, která mě přivedla k zastavení a zamyšlení. Dnes po necelém roce vidím, že to bylo vykročení správným směrem a cítím vděk, že jsem se do toho pustila.

Chtěla jsem korálkování dostat k ženám, maminkám a babičkám, které by rády něco tvořily, ale nemají prostor a čas jezdit na kurzy. Proto jsem se rozhodla pro online formu, i když to pro mě znamenalo naučit se spoustu nových technikálií a v neposlední řadě také překročení mnoha mých komfortních zón.

Přiznávám, že jít s výukou do onlinu byl víceméně pokus. Nevěděla jsem, zda bude o korálkování v této formě zájem. Neuměla jsem točit videonávody, pracovat s e-mailingem, marketing na sociálních sítích, cenotvorbu, prodej… Zároveň se studiem AWE jsem tedy prošla několika dalšími kurzy, učila se u islandské mentorky Sigrun, Ingrid Dach, Šárky Rooyi a dalších. Prostě jsem se do toho pustila naplno s tím, že když se něco dělá s láskou, vášní a vizí, tak je velká šance na úspěch.

Online mi umožňuje nabídnout několikatýdenní propracované kurzy s detailními videonávody a interakcí s kurzistkami. Vytvořila se tak milá podporující komunita, která čítá již přes 1000 žen. Naučila jsem se od nich hlavně dívat se na korálkování očima úplného začátečníka, vysvětlovat vše do nejmenšího detailu.

Co – kromě trpělivosti, preciznosti, discipliny, možná alespoň špetky výtvarného citu pro kombinování barev a druhů korálků a taky hbitých prstíků – by měla mít studentka, nebo klidně i student, který se od vás chce naučit umění korálkování?

Kromě jmenovaného snad už jen chuť se učit něco nového a mít zálibu v kreativních činnostech, ne každého ruční práce baví a naplňují.

A co všechno se můžou vaše studentky a snad i studenti od vás naučit? Předpokládejme, že samozřejmě postupy různých technik korálkování, snad i finesy a nuance, které jste za léta tvorby otestovala a některé snad i vyšperkovala k dokonalosti…oba však jako umělci víme, že talent a kreativita jsou nepřenosné…

Kurzistiky provádím procesem tvorby šperků krok za krokem od úplného začátku. Od vysvětlení veškerého potřebného materiálu a pomůcek, názvosloví a základů šitého šperku. Kurzy mám vždy zaměřené na jeden konkrétní korálkovací steh a tak se postupně naučíme jeho veškeré varianty. Co považuji za důležité, je právě moje podpora kreativity kurzistek. Nikdy jim například neřeknu, ušijte tento náramek přesně takto a v konkrétní barevné kombinaci. Nabízím jim možnosti, jakými se ve vzoru mohou dál ubírat a samotné rozhodnutí, jak bude výsledek vypadat, je na nich.

Po několikaleté pauze, kdy jste se korálkování nemohla věnovat tak naplno a napilno, jak byste jistě chtěla, jste vytvořila jako symbol transformace, znovuzrození a vášně překrásný náhrdelník Fénix. A ten byl zařazen do finálové osmičky světové korálkářské soutěže Battle of the Beadsmith, což je vskutku důvod na radost a zároveň i profesionální respekt. Blahopřeji a prosím, podělte se s našimi akčními čtenářkami o to, jaký je to pocit patřit mezi světovou korálkářskou elitu.

Je to pro mě úžasný úspěch. Ale mnohem větší odměnou mi byl samotný proces tvorby, to totální ponoření do kreativního flow, kdy člověk pomalu nepotřebuje spát, jíst… a jen v podstatě sám s úžasem pozoruje, co mu pod rukama z té malé třpytivé hromádky korálků vzniká.

Pojďme našim akčním čtenářkám podrobněji popsat, jak se rodí takové fascinující dílo, jakým Fénix bezesporu je. Předpokládám, že od prvotní idey, skice, návrhu až po poslední zapošitý korálek jsou to desítky hodin mravenčí, precizní a trpělivé práce…

Do soutěže jsem se přihlásila již během léta a měla jsem poměrně jasnou představu, jak bude moje dílo vypadat, další z mých abstraktních fantazijních šperků. Postupně mi ale přicházelo téma Fénixe čím dál více na mysl, do snů a zjevovalo se na nejméně očekávaných místech. Možná i proto, že po delší pauze ve tvoření větších šperků to byl můj návrat, symbol znovuzrození. Hned po prvních stezích Fénix převzal vládu a žil vlastním životem, alespoň takový pocit mě při tvorbě provázel. Čas výroby jsem neměřila, bylo to kolem 100 hodin. Poslední zapošití jsem udělala v den uzávěrky, což byly shodou okolností i mé narozeniny a tím se pomyslně celé znovuzrození uzavřelo.

Tento úžasný šperk jste vytvořila technikou korálkového vyšívání – popišme ji podrobněji.

Je to moje nejoblíbenější korálkovací technika, díky které mohu místo barev „malovat“ korálky. Korálky a další šperkové materiály se přišívají na podklad, většinou filc. Zadní strana je pak potřeba zakrýt, protože je plná nitek a nakonec začistit okraje. Na zadní stranu se volí nějaký příjemný materiál, buď textil, kůže nebo její imitace, aby šperk byl příjemný na nošení.

Musím na vás prozradit i to, že navzdory tomu, že jste umělecká duše, milovnice výtvarna i hudby prakticky odjakživa, ke korálkování vás před 15 lety přivedla až vaše americká tchýně. Jak k tomu došlo?

Od malička jsem milovala kreslení, malování, zpěv a hudbu. To máme společné s mým manželem, který je profesionální hudebník. Je rodilý Američan, ale seznámili jsme se v mém rodném Hradci Králové, kde naše první schůzky probíhaly na kurzech malby. Když se nám narodila dcerka, tak jsem se malování přestala věnovat. Na jedné z návštěv v USA mi moje „americká mamka“ Lana nabídla, ať s ní zkusím korálkovat, už jen proto, že potřebuji být kreativní a korálkování je báječné v tom, že ho můžete na rozdíl od rozmalovaného obrazu kdykoliv odložit a vrátit se, až zase bude chtít. Byla to láska „na první steh“ :-). Lana mě vzala do svého oblíbeného korálkářství a nakoupila mi vše, co jsem do začátku potřebovala. A tak začala moje korálková cesta.

Všechny ženy, které milují to, co dělají a i naopak, dělají to, co milují – každá svým jedinečným, individuálním způsobem – usilují o to, aby nalezly alespoň jakž-takž přijatelný balans mezi osobním, rodinným a profesním životem. Jak se to daří vám, mamince tří dětí?

Tady se přiznám, že je to dost těžké. Den má pouze 24 hodin a uspořádat ho, aby pozornost byla rozložená tak, jak je potřeba, je velmi náročné. To jsem si dala za úkol tento rok, dát tomu všemu v rámci možností řád.

Většina žen i mužů, kteří se usilují živit svou tvorbou, kreativní prací, musela v jistém životním období dospět do stadia rozhodnutí, kdy se záliba, hobby, koníček, možná i vášeň změní v živobytí. Jak a kdy se to přihodilo vám, kdy jste si uvědomila, že korálkování je to, čím se můžete a chcete živit?

Velkou inspirací mi byly podnikatelky v rukodělství, které se na tuto cestu vydaly přede mnou. Například úžasná Anička Benešová – Monsterance, jejímž oborem je drátenictví nebo třeba Bára Mikulášková, se svým šitím kabelek a mnoho dalších. Kombinace vyrábění šperků a online kurzů přináší do podnikání pestrost a také nové zajímavé příležitosti.

V globální šperkářské branži je česká korálkářská tradice pojem – nemám na mysli jenom výrobu skleněné bižuterie již od dob renesance, ale i jabloneckou bižuterii, která se stala koncem 19. století celosvětovým fenoménem. Vy taky pracujete kupříkladu s českým, jabloneckým rokajlem a možná málo našich čtenářek ví, že japonský rokajl je výsledkem japonské špionáže přímo v Jablonci…Vaše tvorba je nadstavbou tradice, na kterou jsme právem hrdi a vaše tvořivé úspěchy jenom násobí její věhlas. Chystáte se po zařazení mezi světovou korálkářskou elitu na Battle of the Beadsmith na další prestižní soutěž s dalším excelentním šperkem?

Ano, korálkářství má u nás dlouholetou tradici, i díky tomu je česká komunita korálkářek velká a je zde spousta talentovaných žen (a mimochodem i několik mužů). Práci mnohých z nich bude možné vidět na mezinárodní výstavě Beading festival Prague, která se bude konat letos 18. května v hotelu Olympik.

Součástí bude i soutěž, které se plánuji zúčastnit.

Tradiční závěrečná Míšina klíčová otázka: Co vám v poslední době udělalo radost?

Příslib blížícího se jara v podobě vykukujících prvních lístků krokusů na mé zahrádce :-).

Za rozhovor srdečně poděkoval Ján Schneider

foto: Ivana Nohová a archiv Denisy Kangas