Interiérové styly od Art deco po Zen: Minimalismus, čistá neokázalá krása

Když to poněkud přepálíme, minimalismus v obytném interiéru by mohl snad mít charakteristické prvky: kožešinu na spaní na hliněné podlaze, dřevěnou přepravku na uložení svršků a petrolejku na stole z hrubých fošen, minimalistickým přísvitem ozařující prázdný prostor. Tahle drsná asketická romantika by zřejmě nezafungovala u každého. Ano, pokoj či byt zařízený v minimalistickém stylu nemusí vypadat jako interiér ve srubu polárníků ztroskotaných někde na Špicberkách.

A dáme i opačný extrém: opravdu nemusíte mít ve svém minimalisticky zařízeném doupěti originální křeslo Wassily od Marcela Breuera. Jedinečný designový kousek od člena legendárního Bauhausu, pojmenovaný po jednom z jeho zakladatelů, Vasiliji Kandinském, by vás vyšel poměrně draho. A popravdě: to by snad byla již snobárna…Vždyť ne každý minimalistický prostor musí být vybaven přímo inventářem, který nakreslili a často ručně vyrobili otcové zakladatelé.

Marcel Breuer ve svém křesle Wassily

Praktický interiérový minimalismus stojí a padá na něčem jiném, pilíři v interiéru zařízeném v minimalistickém stylu nemusí být solitérní kusy přímo z Bauhausu, na kterých by bylo hříchem sedět nebo ležet. Vždyť esencí minimalismu v interiérovém designu je minimalismus sám, jeho funkčnost, možná strohost na první pohled, která má na druhý pohled své kouzlo a na třetí nepopiratelnou krásu. Která je – pokud je koncept dotažen k minimalistické dokonalosti – ne okázalá, ale krásně nenápadná, často až téměř skrytá.

Minimalismus 21. století v obytných interiérech můžeme vnímat – snad ani ne příliš přehnaně – jako jakési zkřížení toho nejlepšího, co dějinám umění a designu dal Bauhaus a jeho i asijské inspirační zdroje. Tedy strohost čirého, gruntovního německého funkcionalismu a dejme tomu skromná, prostá zenová jednoduchost. A to vše aplikováno, nasazeno do dnešní doby, například jako ideální koncept pro malý interiér, který právě minimalistický styl může pokud ne opticky zvětšit, tak určitě harmonizovat. Samozřejmě s důrazem na minimalistickou jednoduchost, praktickost a funkčnost. A s minimalistickou paletou, možná ne úplně industriálně natvrdo black and white and concrete…Spíše strohou, střídmou, čistou, více bílé a jejich nevtíravých odstínů, od dejme tomu dopravní či signální bílé, přes krémově bílou směrem k šedé, šedavé, sivé, popelavé…Maximálně s nějakým dřevitým kontrastem, ale opět možná bílý dub...

Barbican Apartement by John Parson

Ale pozor, abychom to uhlídali, při minimalismu nelze prostor přepálit, hrozí naopak riziko, že strohost se přehoupne do chladu, účelnost do ztráty útulnosti. A minimalistický interiér se rázem změní na něco tak neosobního jako čekárna na poliklinice v okresním městě asi tak v roce 1984.

Krásným příkladem invenčního přístupu je práce jedné z výrazných osobností světového minimalismu Johna Pawsona. Britský architekt a designér je v Česku znám především prací na projektu minimalistické rekonstrukce Opatství Nový Dvůr u Toužimi.

Opatství Nový Dvůr u Toužimi

S čím tedy pracují dnešní architekti v minimalistickém interiéru, pokud ho hodlají stylově minimalisticky zařídit? Jaké linie, materiály, prvky, barvy, světlo a stíny dokáží rozehrát v minimalistickém prostoru? Prozradí nám to naše dvorní expertka, architektka Jana Stachová z ateliéru boqarchitekti.

„Pokud se bavíme o čistě minimalistickém interieru, snažíme se stavební prvky zjednodušit na funkční minimum. Klíčový je zde samotný prostor, jehož síla vynikne právě díky absenci dalších vrstev, přehršle materiálů a nábytku. Při tvorbě domu pracujeme s objemem, světlem, s atmosférou jednotlivých místností tak, aby samy o sobě měly sílu. Poté jej vybavujeme funkčním nábytkem, dodržujeme čisté linie a zachováváme pocit volného prostoru. Soliterní nábytkové kusy, jako jsou stoly, židle, pohovky, mohou být výraznější a měly by nám přinášet radost a potěšení. Co se týče barevného pojetí interieru, minimalismus je hodně o práci s pravdivými materiály. Určitě se neomezujeme pouze na bílou a dřevo, stejně tak pracujeme s betonem, kamenem, sklem, keramikou, vše v harmonii s prostorem.“

židle Tacta Chair by John Pawson

Podle Jany Stachové je nutno vyzdvihnout i to, že minimalismus není jenom umělecký směr, může to být klidně i kompletní životní styl. Vystavěn třeba na nelpění na věcech, které nepotřebujeme, nebo nám nepřinášejí radost.

Svérázným přístupem k minimalistickému životnímu stylu může být i to, co dělá, učí a globálně veřejně předvádí Marie Kondo. Ano, ta útlá, věčně pozitivní Japonka s ryze českým křestním jménem, která doslova kouzelně učí lidi, jak si mají své domovy poklidit. Přesněji jak se zbavit všeho nepotřebného, čím jsme schopni si doslova zapratat své obydlí, často ze sentimentu, ale častěji i z neschopnosti najít jim patřičné místo.

Když teda interiérový minimalismus, tak se vším všudy – ale křeslo Wassily od Breuera i ten polárnícký minimalistický přístup si vážně můžeme odpustit. Heslem, nebo podstatou i vašeho minimalistického interiéru může být třeba: „Méně je v tomto případě podstatně víc a navíc tady není nic navíc.“

Ján Schneider
foto: fine art images, johnpawson.com, Gilbert McCarragher