Načítá se

Type to search

VZDĚLÁVÁNÍ

Jak funguje soukromá školka v době koronaviru?

Śkolka Kodymka v době koronaviru

Koronavirus zasáhl do života téměř každého z nás. O tom, jaký vliv má tato situace na ty nejmenší z nás hovoří ředitelka Dětského klubu Kodymka.

Jaké je fungování soukromé školky během koronaviru?

Snažíme se vytvořit dětem bezpečné a hlavně pozitivní prostředí. Hodně se změnil náš harmonogram ve školce. Roušky řadu věcí komplikují a znesnadňují. Např. jsem zjistila, že v respirátoru se dá i zpívat, což v roušce moc nejde, a tak to po dětech nechci. Malé i velké děti moc dobře vnímají apokalyptické výjevy z toho, co se kolem děje. Vnímají nálady rodičů, to co zahlédnou v televizi a bojí se. Je proto nesmírně důležité věnovat se psychohygieně.

Snažím se nechat dětem dostatek času na volné hry. Někdo staví koleje, někdo si maluje, někdo si chce povídat. Hodně času trávíme na zahradě kde sejeme trávník, přesazujeme kytičky atp. Důležitou součástí každého dne je u nás pobyt mezi zvířátky. Psi, králík, morčata či kozy žádné roušky nemají a svými veselými kousky pomáhají dětem zapomenout na to, co se děje kolem nich.

Co chystáte v příštích dnech?  

Výzvu na nadbytečné Sanytoly, Savo bez chloru na dezinfekci stolečků, ale pracujeme i na kleci pro křepelky. Pokud nám to s křepelkami vyjde, rádi bychom je zkusili i líhnout a sledovat jak rostou. Animorehabilitace v praxi – děti s rouškami to nevysílí, udělá jim to radost, a pokud by se povedlo je i odlíhnout, bylo by strašně zajímavé pozorovat, jak rychle rostou, přepeřují atd. Prostě musíme i nadále zajistit bezpečný provoz školky, ale i činnosti, jenž pomohou dětem zapomenout na okolní chaos.

Co všechno zažíváte? Co musíte dodržovat?

Od čtvrtečního rána (pozn. redakce: 19. března) jsme najeli na školku v rouškách. Zprvu to byl pro děti šok. Bály se, když mě viděly v roušce. Bály se si roušku i nasadit.

Pojali jsme to tedy jako hru na bubáky. Nejdříve jsem udržovala od dětí odstup a v pravidelných intervalech jsem zaklepala na dveře herny a vesele jsem zvolala: „ Pozor, bubák jde!“ na poprvé děti nereagovaly. Vůbec nevěděly, co si mají myslet. Po pěti minutách jsem to zopakovala znovu, a to už se začínaly pomalu smát.

Do hodiny si na bubáky začaly hrát i děti! Rozdala jsem jim barevné roušky, které mi přes noc ušila jedna moje úžasná kolegyně a od té doby už děti roušky nosí. Nosíme je v herně, ale i na zahradě. Nařízení vlády ČR bylo naprosto jasné a bez výjimek na nošení roušek na zahradách či v lese, ačkoliv naší přední infektologové Prof. MUDr. Jiří Beneš a Prof. MUDr. Ladislav Machala to v lese považují za zbytečnost, nicméně nechceme riskovat zdraví dětí ani udání některého uvědomělého souseda, který může za zavřeným oknem číhat, zda usnesení vlády dodržujeme…

Školka Kodymka
Školka Kodymka

Jaká jsou u vás jiná opatření?

Udělali jsme vše, co nám krizový štáb vlády ČR ukládá. Řadu věcí jsme učinili ještě před začátkem COVID krize, jiné až po prohlášení krizového výboru a některé věci děláme nad rámec pro bezpečnost naší i dětí.

Opatření Dětského klubu Kodymka ohledně snížení rizika přenosu infekčních nemocí:

  1. Dodržujeme a respektujeme všechna nařízení a doporučení, jenž nám ukládá krizový štáb vlády ČR a sami tvoříme i další bezpečnostní opatření nad rámec, abychom zajistili bezpečnost naší i dětí.
  2. Lektoři i rodiče dětí podepisují bezinfekčnost (s platností na 7-9 dní, dle platnosti dezinfekce), kde stvrzují lektoři i rodiče dětí, že lektoři i děti jsou zdraví, nemají být v karanténě a ani se s nikým takovým nesetkali.
  3. Dle doporučení krizového výboru vlády pracuje s dětmi jen jedna lektorka. Ostatní lektorky jsou doma, abychom neriskovali přenos čehokoliv na děti či obráceně. Zároveň se tím plní další bod doporučení krizového výboru, a to vyvarovat zaměstnance MHD. Splněním tohoto doporučení máme stejný neměnící se kolektiv dětí s jedním lektorem.
  4. V šatně může být vždy jen jeden rodič s dítětem, abychom zajistili rozestupy.
  5. Neustále se s dětmi myjeme (jako bychom šli na operační sál…).
  6. Používáme antibakteriální gel na ruce.
  7. Průběžně sledujeme stav našich zásob čist. prostředků a snažíme se je průběžně doplňovat, což je v této době vážně nelehké…
  8. Bedlivě vybíráme čistící prostředky, které pravidelně aplikujeme v prostorách školky.
  9. Jídlo vydáváme dle zásad HACCAP (spec. oblek, rukavice, měření teplot jídla i lednice atd.).
  10. Od čtvrtka 19. 3. 2020 používáme ve školce i roušky. Jak pro dospělé, tak i pro děti.
  11. Vnitřní prostory jsou téměř permanentně větrány, aby se tam obměňoval vzduch.
  12. Děti tráví maximum času na zahradě.
  13. Sledujeme všechna nařízení vlády, Hygienické stanice hl.m. Prahy, SZÚ i předních českých infektologů.
  14. Rodiče jsou seznámeny s opatřeními Dětského klubu Kodymka a plně si uvědomují, že Dětský klub Kodymka udělal maximum, aby zde nedošlo k přenosu infekce.
  15. Pokud se u dítěte projeví kašel, rýma, zvýšená teplota či zažívací potíže, není možné dítě do školky přijmout.
  16. V případě onemocnění lektora zajistí provozovatelka Dětského klubu Kodymka lektora jiného.
  17. Rodiče mají povinnost informovat písemně provozovatelku naší školky, tedy mě, o případném onemocnění.

Jak teď aktuálně funguje vztah soukromý sektor vs. stát?

Naše školka je v městské části Praha 6. Navzdory tomu, že vláda vyhlásila, že MŠ mají zůstat v provozu, Praha 6 školky, jichž je zřizovatelem, uzavřela. Pro nás je nařízení vlády jasné a nikdy bychom si netroufli ho zpochybňovat. Myslím, že naše městská část si ulehčila práci a starosti. Když bude mít školky zavřené, nemusí řešit nedostatek zaměstnanců v MŠ a také se vyvaruje palcových titulků v případě, že by některé dítě ze školky onemocnělo.

Myslím, že všechny soukromé školky fungují stejně obezřetně jako my a není třeba proti nám štvát státní sektor. Když uděláte chybu v soukromém sektoru, přijdete o klienta. Když udělá chybu státní sektor, nic se neděje. Jeho provoz hradí stát, a tak se nemusí bát o svou budoucnost. Proto si troufám zopakovat, že všechny soukromé školky jistě dbají všech nařízení a doporučení vlády i ministerstva zdravotnictví.

Problém je možná se školkami, jež fungují „na černo“… Tam bych se asi bála dítě dát. Ale rodiče mají možnost si vybírat, do které soukromé školky své dítě dají, a tak je to jen na nich, jaké jsou jejich zásady a priority a zda mohou takovýmto zařízením důvěřovat. Takže proto bych neházela všechny soukromé školky do jednoho pytle. Takovou typickou českou vlastností je závist. Spousta lidí má pocit, že se v soukromé školce točí obrovské peníze.

Ano, točí! Náklady na provoz soukromé školky, pokud ji chcete dělat poctivě, jsou obrovské, takže nám vlastně není co závidět, protože se fakt točí a žádné z tohoto kolotoče nevypadávají. Provozovat školku poctivě je permanentní strach o to, abychom splnili všechny hygienické, bezpečnostní a jiné povinnosti, abychom vydělali na platy lektorů, energie atp., takže výdělečný podnik to není a asi nebude. Zvláště v těchto těžkých dobách, kdy jsem ráda, že mám 2-5 dětí.

Vláda nařídila otevřít dětské skupiny pro děti lékařů, záchranářů atd. Víte, jak tyto skupiny fungují?

Abych pravdu řekla, moc toho o jejich fungování nevím. Jsou tam děti tuším od 2 do 10 let. Přijde mi zvláštní, že dle reportáží v televizi se zdá, že tam děti roušky nosit nemusí, ačkoliv například naše městská část opětovně vyzývá rodiče dětí ze soukromých školek, aby své školky nabádali k používání roušek. Státní zařízení nedodržují to, co chtějí od soukromých školek. Proč? Nechci, aby mi někdo tleskal, ale já dodržuji veškerá opatření, jenž vláda vyžaduje a překvapuje mne, že státní zařízení nemusí…. Prosím o prověření toho, zda se situace ve st. sektoru již nezměnila!!!

Váš manžel je epidemiolog – jak to vidí on z odborného hlediska (hygiena…)?

Situace je vážná, nikoliv však zoufalá. Krizový štáb dělá vše pro to, aby maximálně zbrzdil šíření nákazy. Jediný prostředek, který má k tomu k dispozici, je maximální omezení kontaktů mezi lidmi. Tato terapie má ale vedlejší účinky – lidé, kteří jsou uzavřeni ve svých rouškách a v televizi sledují jednu hrůzostrašnou zprávu za druhou, jsou podráždění, nervózní a u některých se začínají projevovat známky psychického vyšinutí. To se přenáší i na děti zavřené v domácnosti. Pokud ještě alespoň něco – například školka – funguje v tomto divném světě normálně, umožní jak dětem, tak i jejich rodičům vybočit z chmurné atmosféry stupňující se pandemie a alespoň na nějaký čas si zlepšit náladu.

Jaký je Váš názor – karanténa vs. normální fungování?

Je důležité dbát na psychohygienu dospělých i dětí. Ať jsme v karanténě, či jen respektujeme krizová opatření vlády ČR. Důležité je zůstat v kontaktu se svými blízkými.

Když se dívám kolem sebe, ti, kteří se v těchto dnech snaží komukoliv a jakkoliv pomáhat, jsou ve výrazně lepší náladě než ti, co sedí doma, sledují hrůzostrašné příběhy na internetu či na facebooku, a tak bych to zakončila tímto:

Lidé, buďte na sebe hodní. Nežalujte, neudávejte. Odpouštějte svým blízkým, jelikož jsme všichni pod tlakem, a ne každý ho zvládá. Snažte se být užiteční a odříznout se od negativních zpráv. Posílejte si vtipy a radujte se z maličkostí. Začíná jaro, kvetou stromy, zahrádky. Běžte na sluníčko a alespoň skrze telefon udržujte své přátele i širší rodinu v dobré náladě. Občas to není lehké, ale je to strašně důležité. Uvidíte, že to pomůže vám, ale hlavně vašim dětem, na které tato depresivní doba také doléhá. A vidět šťastné děti má smysl a člověku to dodá sílu.

Školka Kodymka
Školka Kodymka

Co by podle Vás měl stát spravit (jak by se měl zachovat v aktuální situaci/co by bylo dobré…)?

Měl by ocenit lidi, kteří se snaží být užiteční. Nejsou na home office,  ale riskují zdraví své i svých blízkých, aby tento stát mohl fungovat. Myslím tím opět i obyčejné lidi jako jsou prodavačky, popeláři atd.. Bez nich by to prostě nešlo a nejsem si jistá, zda jim někdy někdo poděkuje.

Je reálné přežít toto období finančního „mínusu“?

Myslím, že boj a nevraživost státního sektoru vůči tomu soukromému je zbytečná. I pro mě by bylo nejlepší zachovat se stejně jako naše městská část i řada soukromých zařízení, ale já považuji za svou občanskou povinnost mít školku otevřenou, ačkoliv je silně v mínusu. Pro chod tohoto státu je důležité, aby mohli rodiče pracovat. Nejen lékaři a hasiči, ale i pokladní z hypermarketu, řidiči autobusu, popeláři, pracovníci farmaceutických firem i rodiče na home office.

Řada rodičů má tak přísný home office, že nejsou schopni uvařit dětem doma ani kakao, a tak potřebují dát děti do školek. Myslím, že zavření školek je projev zbabělství. Teď se odděluje zrno od plev. Poznáváme, kdo je týmový hráč a nenechá vás na holičkách v případě toho, když se dostanete do těžkostí, a kdo zaleze do kouta a bude jen plakat, naříkat po záchraně a rozsévat ve svém okolí paniku, hysterii a špatnou náladu.

Nebojíte se v těchto nejistých dnech provozovat školku?

Ačkoliv mám doma dceru s poruchou imunity a 88letou babičku, nebojím se. Vím, že dodržuji všechna pravidla a nařízení, některá jsem i sama zpřísnila. Dodržuji všechno, co je potřeba, a víc už se prostě dělat nedá. Když nebudu pracovat, budu se bát. A proto už měsíc 7 dní v týdnu spím v průměru 4-5 hodin. Bojuji proti strachu prací a náramně to pomáhá a odměnou mi za to je dobrý pocit z dobře vykonané práce a také radost z toho, vidět šťastné děti.

Je něco, co by Vás přimělo školku zavřít?

Samozřejmě budu respektovat nařízení krizového štábu vlády ČR, nařízení Hygienické stanice hl.města Prahy a také přání své rodiny. Moje rodina však stojí při mně. Chápe, co dělám a proč to dělám. Poslední, co by mě přimělo zavřít školku, je nemoc moje, někoho z rodiny či dětí ze školky. Pokud však vláda, rodina a zdraví dovolí, budu držet školku v provozu, jelikož bez práce přichází strach a já se nechci bát, jelikož jak říkala Helena Růžičková v mém z mého oblíbeném seriálu Vlak dětství a naděje: „ Ježísmarjá, na tragickej život já jsem pes!“

Tags
redakce

Jsme ženy a podporujeme se navzájem v našich snech. V tom, co nás skutečně naplňuje a dělá nám radost. Virtuální místo pro všechny ženy, které touží po změně a chtějí růst.

  • 1

You Might also Like

Přidej komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

X