Novoroční předsevzetí: teď ne, až jindy?
Vzpomínáte si, jaké novoroční předsevzetí jste si dali před pár dny? Pokud ne, buď máte náběh na Alzheimera či jiné nespecifikované výpadky paměti, nebo spíš přistupujete k novoročním předsevzetím tak, jako drvivá většina lidí: dávají si je zejména z úcty k tradici. A ani moc nepřemýšlejí nad tím, že předsevzetí by bylo záhodno i dodržet, možná si myslíce, že výklad podstaty a významu slova předsevzetí je: „Ale vždyť to přece znamená, že to můžeme vzít spátky…“ A to vše s písní na rtech, kupříkladu tou legendární Od Petra Fialy a Mňágy a Zďorp s refrénem: „Ne, teď ne, až jindy…tak kdy? Na svatého Dindy!“
Naopak, předsevzetí znamená pojmout úmysl, nebo záměr něco udělat. V podstatě můžeme předsevzetí vnímat jako předstupeň, nebo myšlenkový a slovně vyjádřený impulz k závazku a nutno podotknout, že v první řadě závazku vůči sobě. Pokud si nevzpomeneme na tohtoroční novoroční předsevzetí a tudíž ani na minuloroční z důvodu jejich neplnění, v podstatě podvádíme sami sebe, nebo méně moralisticky: okrádáme se o něco, co bysme mohli a vlastně i chtěli udělat zejména pro sebe. Protože i když novoroční předsevzetí bereme jako milou tradici ze stejného pytlíku jako třeba plavení skořápek ořechů, střílení zátek sektu nebo lití olova, je v něm něco čarovného, čeho se můžeme chytit. Ano, vždyť předsevzetí je výsledek vážného zamyšlení nad tím, co bychom chtěli změnit, protože bysme měli.
Téhle mentální slámky se můžeme chytit pevněji než tonoucí a zkusit to konečně překlopit do levelu plnění předsevzetí. Když budeme vůči sobě upřimní, musíme si přiznat, že pokud ne mnohé, tak jistě některé novoroční předsevzetí se nám jaksi opakují každý Nový rok a vězte, že oni za to nemůžou. To my je neplníme, podle nejnovějších výzkumů vydrží v plnění předsevzetí po celý rok jenom 8% z těch, kteří je začali plnit. No a až 80% to vzdává již v únoru.
Když se zaměříme na to, proč je to tak, proč se nám předsevzetí každoročně opakují jako Henryho opakovačka a nejsme schopni je plnit, nalezneme minimálně tři příčiny.
Buď předsevzetí bereme na lehkou váhu a dáváme si je možná s upřímným úmyslem, ale s dokořán otevřenými ne zadními vrátkami, ale rovnou bytelnými vraty vědomí, že je nenaplníme.
Druhou možností je to, že předsevzetí jsou nad naše síly, dáváme si je sice proto, že víme, že musíme něco změnit, přestat dělat nebo naopak začít, ale nemáme na to. Laťka je pro nás velmi vysoko, konečná meta přespříliš vzdálená a nemáme na to fyzicky, psychicky, finančne nebo jakkoliv jinak, abysme předsevzetí dodrželi a naplnili jeho cíl. Mám na mysli reálné, objektivní důvody, ne výmluvy.
Velmi trefně to vystihla inspirativní Sonia Simone: „Pokud si každý rok slíbíte, že budete vstávat v pět ráno, abyste si zaběhali a nejste člověk, který vstává v pět ráno – anebo běžec, když na to přijde – tento rok to opět nebude ten rok, kdy se to stane.“
No a třetím důvodem, nebo spíše vážným externím faktorem neplnění předsevzetí – nejenom novoročních – je nemotivující prostředí, okolí, prostor, kde se usilujeme předsevzetí splnit. Když si dáte předsevzetí, že tento rok budete vše precizně plánovat a ve vaší domácnosti vládne anarchistický chaos, máte zřejmě vážný problém předsevzetí dodržet. Pokud se na Nový rok rozhodnete přestat kouřit a nejenom u vás doma, ale třeba i na pracovišti či kdekoliv, kde se pohybujete všichni kouří, není to výjimečně motivující, ale naopak až toxické prostředí. A když si dáte novoroční předsevzetí jíst zdravě a víc se hýbat a vaši blízcí neznají zdravou životosprávu, jedí nezdravě a namísto zdravého aktivního pohybu pěstují gaučink a hovějí si v pohovkizmu, daleko se zřejmě v naplnění svého předsevzetí nedostanete.
Jak tedy z koloběhu nenaplněných předsevzetí ven?
Je to v principu jednoduché:
- berte předsevzetí jako důležitý závazek, který si dáváte proto, abyste ho naplnila a ne proto, abyste se jeho dodržení vyhnula
- jděte do toho výhradně pozitivně, vždyť to děláte pro sebe
- klaďte si reálně dosažitelné cíle
- nalezněte vlastní, vnitří motivaci, protože motivace zvenku dlouhodobě nefunguje
- důvod na změnu, proces změny i jeho cíl musí být reálný a reálně naplnitelný
- proces dodržení a naplnění předsevzetí si pečlivě krok po kroku naplánujte
- napište si to klidně i na papír, nebo v plánovacím programu či appce
- zapisujte si nejenom příští kroky, ale i dosáhnuté dílčí cíle a mety
- pokud si předsevzetí dáte, neklamte a nezklamte sama sebe již na začátku nebo kdykoliv později a udělejte všecho proto, abyste ho dodržela a naplnila
- nehledejte kličky, zkratky či výmluvy typu: „Vždyť jsem si předsavzala, že se pokusím zhubnout a ne, že zhubnu 15 kilo!“
- obrňte se pevnou vůlí a trpezlivostí
- pokud ztrácíte motivaci, pohlédněte zpět a připomeňte si, co jste již dosáhla
- když vaše okolí nebo prostředí nepřeje naplnění předsevzetí a naopak je jeho překážkou, zvažte změnu prostředí
Odměnou za dodržení, splnění novoročního nebo jakéhokoliv jiného předsevzetí bude kromě dosažení cíle i pocit naplnění, který doopravdy stojí za vynaloženou snahu a úsilí. Tak pojďme potěšit sebe i své blízké a doržme, dotáhněme letos do zdárného konce alespoň jedno novoroční předsevzetí. Abychom si nemuseli na konci roku povzdychnout spolu s Markem Twainem: „Zítra změním svůj život, už včera jsem to chtěl udělat dnes.“
Ján Schneider
foto: unsplash Ian Schneider, pexels