Načítá se

Type to search

DOPORUČENÉ REDAKČNÍ VÝBĚR ROZHOVORY VYBRANÉ

Je reklamní byznys rychlý běh na dlouhé tratě?

Redakce

Adéla Krausová je spolumajitelkou a nejvýše postavenou ženou v úspěšné české reklamní agentuře WMC/Grey. Tak, jak reklamka sklízí úspěchy a řadu ocenění na lokální i mezinárodní úrovni, tak Adéla Krausová pracuje na své profesní kariéře. Tu odstartovala ve vlastním bistru Vas-y Vas-y, ve kterém zjistila, že by měla nadále rozvíjet své kreativní nadání. Díky tomuto rozhodnutí se vypracovala mezi elitu v reklamním agenturním byznysu, což potvrzuje letos v březnu získané dosud největší uznání v jejím profesním životě. Byla oceněna v prestižní britské soutěži Female Frontier Awards 2021, ve které jsou oceňovány talentované ženy, které zásadně přispěly k rozvoji oboru marketingu, médií a technologií.

 Trvalo vám jen pár let, abyste vaši agenturu přivedla k mezinárodním oceněním, kreditu a respektu, jaké na českém trhu nejsou běžným standardem. Kromě toho jste získala i osobní prestižní britské ocenění. Máte ještě nějaký sen nebo vytyčenou metu, které byste chtěla v rámci své kariéry dosáhnout?

Už od malička jsem urputným člověkem. Nic nedělám na půl a tyto hodnoty přenáším i do práce. V agentuře WMC/Grey se nám daří stavět podobně výkonný skvělý kolektiv. Je hezké vidět, jak se všichni rvou za to, aby naši klienti byli úspěšní. O to více potom potěší, když získáte uznání odborníků z oboru, ale i mimo něj. V poslední době to dokázala i celá řada ocenění. Osobně mám obrovskou radost z úspěchu v soutěži Female Frontier Awards 2021, což pro mě znamená největší profesní uznání v životě a také ocenění v Gerety Awards. Jde o jedinou kreativní soutěž na světě v jejíž porotě figurují výhradně ženy posuzující nejlepší reklamní kampaně z ženské stránky. Mojí další metou je udělat z nás nejšpičkovější evropskou reklamní agenturu. Ať všichni vědí, že v Česku vznikají nejlepší reklamy. A tím vůbec největším cílem je být nejlepším partnerem pro naše klienty.

O úspěšných lidech se tvrdí, že zvládnou více než neúspěšní, souhlasíte s tím, nebo je to jinak?

Kdyby člověk dělal přesně jen to, co je od něj očekáváno, byl by pouze průměrný. Proto ten, kdo chce být opravdu úspěšný, musí vystoupit ze své komfortní zóny, a tak se odlišit od davu. Já vždy uvádím takový hezký příklad na své dceři. Má sklony k tomu, dělat jen to, co po ní ve škole učitelé chtějí. A když ji řeknu udělej ještě něco navíc, tak odvětí, že to ji nikdo nezadal. A tak ji řeknu, že když bude dělat jen to co se po ní chce, tak nikdy nedosáhne ničeho více než ti ostatní.

Máte svůj vlastní recept, jak se dá v pohodě a s úsměvem stíhat vaše náročná kreativní práce, rodina, práce pro obec v samosprávné funkci a běhání půlmaratonů?

Na to nemám žádný univerzální recept. Myslím, že je to o prioritách, záměrech a hlavně výdrži. Ve svém životě si nestanovuji konkrétní cíle. Nikdy jsem netoužila potom, stát se ředitelkou nějaké agentury. S každou novou pozicí jsem však získala touhu, být na ní nejlepší. Takže když jsem se stala account managerem, tak jsem chtěla být tím nejlepším accountem na světě. Nikdy jsem si přitom nepomyslela na to, že bych ve svém profesním životě mohla dojít tak daleko. Šla jsem krok po kroku, a tak cesta kariérním růstem mi nepřišla nikterak složitá a dlouhá. Posuny přicházely samy a vlastně byly jakousi odměnou za moji práci. Protože jsem vždy dělala a stále dělám práci co mě baví, tak ji vykonávám se zábavou. A toto platí i v soukromém životě. Nic není nemožné!

 BoraTree: Nejblíže k přírodě, jak je to jen možné…

Je podle vás činorodost, kterou Fedor Gál nazývá “vrtule na zádi” to, co pohání úspěšné lidi vpřed? Nebo je to spíš jako při běhu na dlouhé tratě: „Vždy, když už to nejde, zkusím ještě přidat?“

S oblibou říkám, že práce je běh na dlouhou trať. V kariéře nelze něco dělat jen rok. Člověk se do ní musí zakousnout a jet. A i když přijdou první nezdary – a ony přijdou – tak o to více se musíte snažit. Hlavní hybnou silou je neustálý posun. Ale pozor, nesmí se přeskakovat z jedné věci na druhou hned po prvním neúspěchu. To znamená, že je nutné na sobě pracovat dlouhodobě. Dojde-li člověk k tomu, že už opravdu nemůže, tak místo toho, aby to vzdal, tak musí něco změnit. Začít věci dělat jinak, upravit procesy, nebo dokonce i na chvíli zvolnit, aby měl možnost přemýšlet o tom, kde se stala chyba. Díky tomu většinou dojde k tomu, že existuje možnost, jak činnost zase nakopnout dále. Rozhodně nic nevzdávat!

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Každý den je trochu jiný. Pokud bych měla uvést ten, který zažívám nejčastěji, tak se odehrává tak, že dceři ráno pomohou se svačinou, doprovodím ji na autobus, jdu si zaběhat a následně vyrážím do kanceláře. Už po cestě vyřizuji telefony a snídám, mám ráda smoothie, tak většinou to. V kanceláři se potom účastním osobních schůzek s členy našich týmů, klienty, případně prezentuji. Některé schůzky se odehrávají i mimo office, což je vítaná změna, a navíc toho někdy využiji tak, že i po skončení schůzky například v kavárně, na místě setrvávám dále a pracuji z tohoto místa. Domů se dostávám kolem šesté, sedmé hodiny, následuje chvilka s dcerou a večeře. Poté ještě dodělávám nějaké pracovní resty a v jedenáct uléhám.

A jak vypadá váš běžný nepracovní den?

Mám málo volných dnů. Přestože tak vyloženě nepracuji pro agenturu, tak jsem stejně v jednom kole. Opět den startuji během, snídaní a následuje příprava obědu. Protože nemám ráda dlouhé vaření, musí se odehrát do jedné hodiny. Po obědě se na chvilku začtu do nějaké knihy nebo zaposlouchám do podcastu a protože moc dlouho relaxovat nevydržím, následuje kafe. To mě tak nastartuje, že vyrazím buď pracovat na zahradu, nebo něco jako zastupitel dělat pro obec. S rodinou si ráda zahraji i nějaké sportovní hry, například ping-pong. Dalo by se tak říci, že relaxuji většinou pohybem, ale jde o jinou činnost než to, co mě živí.

Co pokládáte na vaší práci za nejnáročnější a z čeho máte největší radost?

V reklamě a marketingu musí být člověk pořád ve střehu. Věci se zde neuvěřitelně rychle mění, přizpůsobují aktuálnímu stavu. Trh navíc musíme hlídat i z pohledu klientů a jejich byznysu, a z toho vyplývá, že nikdy nemůžeme polevit. Pokud by k tomu totiž došlo, ujel by nám vlak a klienti by to pocítili. S tím se musí člověk pracující pro agenturu naučit žít. Na druhou stranu, zažíváme i hodně radosti. Asi největší mi udělá vždy to, že si někdo naší práce nejen všimne, ale také nám to dá vědět. Ta zpětná vazba je opravdu v řadech případů jak potěšující, tak neocenitelná pro další posun. A nejvíce mě potěší samozřejmě pozitivní zpětná vazba.

 

O tématu diverzita v pracovním, teamové prostředí se mluví a píše stále více. Jak je to u vás?

Na základě uzavírek, vyplývající z pandemické situace, jsme změnili systém práce v kancelářích. Otestovali jsme si to, že řada věcí lze dělat on-line, a popravdě to v řadě případů pomáhá a ulehčuje člověku život. Především je možné se potkávat kratší dobu, za to však třeba častěji a efektivněji diskutovat nad projektem. Navíc těchto schůzek stihnete i více. Tím jsme vybudovali pracovní model, kterému říkáme 2+kk. Ani my jako vedení už nechceme sedět pět dní v kancelářích od nevidím do nevidím, proto jsme zavedli dva povinné dny v kancelářích. Díky nim se lidé osobně potkají, mají možnost společně konzultovat projekty, ale i soukromé zážitky. A kk značí, že zaměstnanci, kteří jsou součástí schůzek, se jich musí účastnit. Ale může se tak dít mimo náš office. Tento režim přináší pocit svobody, nikoho to nesvazuje a zaměstnanci stejně bývají dobrovolně v kancelářích častěji.

Působíte ve vysoké pozici. Co pro vás znamená pojem leadership?

V leadershipu jde o nenásilný styl vedení lidí. Já bych k tomu dodala, že vyznávám přirozené vedení lidí, potažmo celé společnosti. Proto hodně naslouchám okolí, trhu, ale i zaměstnancům, a tak stále hledám příležitosti. A to, co funguje podporuji, co ne to se snažím napravit nebo najít jiné řešení. Je to taková skládačka. Snažím se být lidem k dispozici tak, aby se mohli přijít kdykoliv poradit a popovídat. Také plnit sliby, aby měli důvěru, V leadershipu je také strašně se umět rozhodnout, není to lehké, rozhodnutí nemusí být vždy správné, ale je důležité ho jako leader udělat.

Zakladatelka úspěšné firmy SIKO, Jaroslava Valová: Odpočívání nemám v genech

Jaké jsou vaše rady pro ženy, které by se chtěly vydat za svým snem?

Nikdo by neměl jít slepě za svým cílem a nekoukat doleva a doprava. Na druhou stranu, pokud se budeme pořád na někoho ohlížet, podřizovat se, potom to daleko nedotáhneme. S tím souvisí to, že není dobré se vzdávat, ale za svým rozhodnutím je třeba jít tvrdě, jen u toho nikomu neubližovat. Vždy totiž existuje nějaké řešení. Dále doporučuji se o věcech nebát mluvit. Díky tomu lze myšlenky a zážitky sdílet anebo vyslechnout příběh, který vás podpoří. A v neposlední řadě je důležité se umět na někoho obrátit, kdo vám ve vašem počínání pomůže.

Zakladatelé Altevity: syndrom prázdného hnízda si vyléčili založením byznysu

Redakce
redakce

Jsme ženy a podporujeme se navzájem v našich snech. V tom, co nás skutečně naplňuje a dělá nám radost. Virtuální místo pro všechny ženy, které touží po změně a chtějí růst.

  • 1

Přidej komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

X