Současná „virtuální dietologie“, které se kudy-tudy po sociálkách a jiných zákutích virtuálního všehomíra věnuje prakticky leckdo bez jakéhokoliv vzdělání, kvalifikace a zkušeností souvisejících s tímto exaktním oborem, nás často doslova atakuje „potravinami zabírajícími na všechno.“ Pokud bysme ale jejich „účinky“ konfrontovali s vědeckými důkazy, nenalezneme zhola nic, co by je potvrdilo. Proto je i v této oblasti mimořádně důležité, odkud čerpáme informace a do jaké míry máme jistotu, zda jsou pravdivé, ověřené a mají vědecké, medicinské a dietologické opodstatnění. Své polínka do věčného ohýnku osvěty postavené na vědecky ověřených faktech jsme se proto rozhodli přikládat i my v našem seriálu o superpotravinách.

Již jsme se věnovali skořici,zázvoru, kakau, melounu, červené řepě, medu, tykvi, ovesným vločkám, kefíru, kysanému zelí, zelenému čaji, soli a batátům.

Dnes se společně podíváme na brambory.

Kde se brambory vzali?

V předešlé části našeho seriálu jsme položili zatím filozofickou otázku – zodpovíme ji někdy příště: Co vlastně konzumovali naši předci v Evropě před objevením Nové země? Vždyť do objevení Ameriky neznali, nepěstovali a nekonzumovali nejenom kukuřici, dýně, tykve, rajčata, arašidy, slunečnici, jahody, batáty, ale ani brambory. V našich zemích přitom tak ordinérní, běžné součásti jídelníčků, o kterých bychom si možná mysleli, že je znali a opékali na ohních již družky a druhové praotce Čecha.

Není to žádné historicky-dietologické „objevení Ameriky“, vždyť fakt, že brambory dovezli do Evropy až námořníci z Nového světa známe snad všichni. Již méně známá historka praví, že španělské královské zahradníky a pěstitele spočátku tyto divné rostliny absolutně neoslnily. Prý proto, že jim námořníci zřejmě zapomněli říct, že se nekonzumují až nechutné plody této rostliny, ale její hlízy schované v zemi. I proto se tato v tu dobu vzácná rastlina z Nového Světa nejdříve uchytila jako okrasná – protože barevně kvetoucí a léčivá. A to i navzdory tomu, že kromě hlíz je celá rastlina jedovatá. Tedy její druh Solanum antigenum dovezený poprvé z Peru v roce 1565 do Španělska.

Historické zásluhy brambor

Nakonec to ale pro lidstvo dopadlo dobře, protože v roce 1585 do Anglie dovezl legendární anglický korzár ve službách britské koruny Francis Drake kulturní odrůdu brambor Solanum tuberosum, pocházející z pobřeží Chile. Od těchto bíle kvetoucích rostlin s kulatými hlízami a světlou slupkou pochází i šlechtitelský rodokmen evropských odrůd brambor.

Ale trvalo až kolem 200 let po objevení Ameriky, aby se pěstování brambor postupně v Evropě začalo rozšiřovat až tak, aby počátkem 19. století na našem kontinentě prakticky pomohlo zastavit hladomory a taky „epidemie“ kurdějí. Dnes jsou brambory považovány vedle obilovin, rýže a kukuřice za jednu z globálně nejvýznamnějších zemědělských plodin.

Bramborám se připisují i zásluhy při vzniku vyspělé civilizace v oblasti dnešního Peru. Domestifikace brambor před asi 4-5 tisíci lety v horských andských podmínkách, kde se nedařilo kukuřici, byla jednou z klíčových podmínek toho, aby vznikla Incká říše. Brambory pro její obyvatele i vládce představovaly podobný „dar nebes“, jakým byla pro Aztéckou říši kukuřice.

Brambory v Česku

Brambor hlíznatý (solanum tuberosumL.) patří botanicky do rodu lilek (Solanum Tourn.) a čeledě lilkovitých (Solanaceae Pers.), pro kulturní, polokulturní a příbuzné plané druhy rodu Solanum je u nás běžné označení: brambor.

Mimochodem, v aktuálně platné Státní odrůdové knize ČR Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského je registrováno až 120 druhů bramboru a jiných okopanin.

Na našem území jsou dochovány první záznamy o polním pěstování brambor až z poloviny 17. století. Byly k nám dovezeny z Braniborska a odtud pochází – podle jedné z verzí – i český název brambor. Počátkem 19. století i u nás sehrály brambory důležitou roli při odstránění hladomorů a kurdějí. Trvalo jenom pár desítek let, aby se brambory v zemích českých, moravských a slezských zařadili mezi základní potraviny a i v lihovarech postupně nahrazovaly žito. Postupně se brambory začali zpracovávat i na bramborový škrob.

Největší rozsah pěstování brambor byl v Česku zaznamenán před II. Světovou válkou, kdy plocha zemědělské půdy osázená brambory kulminovala v roce 1937 na 507 180 hektarech. Což je v porovnání s 20 947 hektary v roce 2023 závratné číslo.

V poválečném období minulého století začalo postupné snižování ploch i produkce brambor. Výrazně taky poklesla i spotřeba konzumních brambor na dnešních „jenom“ kolem 70 kg na obyvatele na rok. A to je škoda, protože brambory patří mezi superpotraviny.

Proč jsou brambory superpotraviny

Odborníci znají tři základní, klíčové funkce brambor v lidské výživě:

• objemovou – běžná porce má ostatečný oběm pro zátěž trávicího ústrojenství
• sytící – z důvodu vhodného obsahu sacharidické složky
• ochrannou – pro vysoký obsah vitamínů a minerálních látek

Brambory jsou vhodné pro dietní stravování zejména proto, že oproti potravinám z obilovin mají nízký obsah sušiny a s ním spojenou nízkou energetickou hodnotu. Vysoký obsah draslíku a hořčíku činí z brambor potravinu zásaditého charakteru, čímž brambory eliminují, nebo spíše vhodně balansují kyselotvornou stravu bohatou na cukry, tuky a bílkoviny.

Poměrně vysoký obsah vitammínu C – podle doby a způsobu uskladnění kolísající mezi 9-25 mg/g – a schopnost tento vitamín uchovávat jsou důvody toho, že se brambory staly „ochrannou potravinou“ proti kurdějím.

Kromě vitamínu C jsou brambory i zdrojem vitamínů B, D, E, K, z minerálních látek zejména horčíku, draslíku, železa, zinku, mědi, mangánu, fosforu, jodu, niklu a vápníku. Brambory obsahují až 79 % vody, přibližně 16,6 % škrobu a minimální hodnoty tuků: pouze 0,2 % a cukrů – jenom 0,6 % – z nich dělají opravdu ideální dietní superpotravinu.

Pojďme si tedy brambory připravit a vychutnat jakýmkoliv způsobem – nejdietnější a nejzdravější jsou prý brambory vařené ve slupce – a pamatujme, že rostlina bramboru je kromě tepelně upravených hlíz kompletně jedovatá. Takže žádné kulinářské experimenty s rostlinou, včetně pokusů konzumovat syrové, tepelně neupravené hlízy brambor.

Ján Schneider

foto: pixabay, pexels, wikimedia