Ruku na šaltpáku, dámy a pánové, to, co si myslíme, že víme o povinném ručení často patří do kategorie „znalostí“ Brouka Pytlíka: všichni jsme už o tom slyšeli a myslíme si, že o tom víme všechno. Vždyť povinné ručení známe minimálně z reklam, které na nás občas kudy-tudy vyskočí. Slyšet, nebo možná vidět ale neznamená znát a když při koupi prvního auta musíme jít na věc, dovolím si tvrdit, že každý čerstvý šofér i šoférka tápají ve tmě jako malá nevidomá koťátka. A nastupuje studium na internetu nebo konzultace se sousedem, známým, příbuzným, v tom lepším případě se svým pojišťovákem. Nebudu vůbec přehánět, když si dovolím napsat i to, že test o nuancích povinného ručení by neudělali ani mnozí ostřílení řidiči a řidičky, brázdící naše silnice již léta. 

V zájmu zvyšování finanční gramotnosti – vždyť alespoň základní znalost pojistných produktů k finanční gramotnosti patří – jsem pro vás připravil seriál textů věnovaných povinnému ručení. Po úvodním dílu, který byl zasvěcením do problematiky a pokračování věnovaném cenotvorbě a slevám, jsme se ve 3. dílu našeho seriálu pověnovali taky možnostem vypovězení smlouvy o povinném ručení. Ve čtvrté části jsme popsali možnosti změny povinného ručení, v pátém pokračování jsme se věnovali situacím, kdy vám povinné ručení nepomůže. V šestém dílu jsme popsali vše důležité týkající se pojistné nebo škodné události, další část našeho seriálu jsme v prosinci 2023 věnovali možnostem připojištění k povinnému ručení. První letošní pokračování, celkově již osmé v pořadí, bylo o střetu se zvěří, následovala část věnovaná pojištění úrazu ve vozidle. V následujícím dílu jsme popsali očekávané změny v novém zákoně o povinném ručení a věnovali jsme se jim i v 11. dílu našeho seriálu. V červenci jsme se mrkli na povinné ručení přívěsného vozíku a dnes se opět pověnujeme zvěři na našich cestách.

Zkuste si představit, že se chystáte strávit romantický večer v lůně přírody, v chaloupce na samotě u lesa, kde se pod balkónkem klidně pasou srny a lišky dávají dobrou noc. Nejdříve se tam ale musíte dopravit a je třeba maximálně zvýšit pozornost, protože říje vysoké zvěře je v plném proudu a její pohyb nejenom v přírodě, ale i po našich silnicích a cestách je poněkud divočejší, jako obvykle.

Lze se připravit na střet auta se zvěří?

Do jisté míry ano, i když každá řidička nebo šofér, který měl tu smůlu a zvíře na cestě srazil potvrdí, že je to situace vyžadující bleskovou reakci, a hlavně připraveného člověka za volantem. Který by v první řadě měl vědět, kde se se svým autem nachází – v cestním úseku, kde je výskyt zvěře běžný – samozřejmě označeném dopravní značkou. A v neposlední řadě by měl znát základní pravidla, jak se zvěři na cestě můžeme vyhnout, respektive jak dokážeme zabránit střetu se zvěří.

Expertní rady k nezaplacení

Nejrizikovější čas střetu se zvěří je nad ránem, za svítání a za soumraku, ke střetům se zvěří nejčastěji dochází od začátku podzimu do konce jara.

Expertky a experti v oblasti bezpečnosti silničního provozu doporučují několik klíčových zásad, jak zvýšit pravděpodobnost, že ke střetu nedojde.

• dodržujte maximální povolenou rychlost
• na úsecích označených značkami varujícími před zvěří zpomalte
• buďte ostražití a zpomalte i na cestách v blízkosti lesů, polí, řek a vodních toků, kde není dopravní značení varující před zvěří
• v rizikových oblastech jezděte co nejvíce u středu vozovky
• pokud zvěř vidíte v blízkosti silnice, přepněte dálková světla na potkávací, aby zvěř nebyla oslepena a pokud to jde, nechte ji cestu přejít
• když před svým autem spatříte zvěř, nepanikařte, zachovejte klid
• zvěř se snažte odplašit klaksonem, neblikejte na ni
• nespoléhejte se na to, že dokážete reakce zvěře předvídat – může se rozběhnout či skočit jakýmkoliv směrem nebo zůstat stát na cestě
• počítejte s tím, že srnčí a kančí zvěř žije ve stádech – na cestu jich obvykle vyběhne více za sebou
• pokud vidíte na cestě zvěř a nedokážete se jí vyhnout, pevně uchopte volant a snažte se ubrzdit
• udržujte přitom stabilitu, snažte se vyhnout smyku
• v žádném případě se nesnažte vozidlo strhnout z cesty nebo do protisměru
• při čelním střetu se zvěří je nejvyšší pravděpodobnost, že posádka vozidla neutrpí vážné zranění, konstrukce vozidla ji ochrání lépe, než při nárazu do stromu nebo protijedoucího vozidla po strhnutí volantu

Co dělat, když ke střetu dojde?

V první řadě myslete na zdraví a bezpečnost posádky vozidla, zraněné zvíře neřešte, mějte na paměti, že nemáte ani schopnosti, ani kompetence zraněnému zvířeti pomoct. Střet ze zvěří je pro zvíře s vysokou pravděpodobností fatální, buď jste zvíře zranili, nebo usmrtili.

Pokud došlo ke zranění posádky, poskytněte první pomoc a volejte záchranáře. Musíte volat i dopravní policii a pojišťovnu – pokud máte havarijní pojištění nebo připojištění k povinnému ručení řešící střet se zvěří. Toto všechno dělejte ideálně v reflexní věstě, mimo odstaveného vozidla s vypnutým zapalováním, v bezpečné vzdálenosti od místa nehody, které musíte označit výstražnými světly i trojúhelníkem.

Dále je potřeba:

• nepřibližovat se ke zvířeti, pokud žije, mohlo by vám ublížit
• v žádném případě se mu nesnažte pomoct – nemáte jak, a ani s ním jakkoliv manipulovat
• v žádném případě se nepokoušejte sražené zvíře naložit do auta nebo na přívěsný vozík a odvézt pryč – toto může být považováno za trestní čin pytláctví, nebo krádež
• vše související se sraženou zvěří vyřeší dopravní policisté ve spolupráci s místními myslivci
• střet se zvěří je řešen v rámci zákona jako nezaviněná dopravní nehoda
• nezapomeňte si pořídit důkladnou fotodokumentaci místa nehody i škod na vozidle, může se vám hodit při řešení plnění škodné události v pojišťovně

Střet se zvěří a povinné ručení

Na první nástřel by se mohlo zdát, že povinné ručení nám v tomto případě nepomůže. Vždyť přece víme, že tento speciální druh pojištění je vymyšlen na to, aby kryl škody, které svým vozidlem způsobíme my, nebo naopak, někdo svým vozidlem nám. Inu a ten jelen, který vám skočil do cesty povinné ručení asi neměl…

Protože střet se zvěří je nezaviněná dopravní nehoda, v „základu“ povinného ručení žádné pojišťovny neexistuje. Lze ho ale k povinnému ručení připojistit, je ale třeba počítat i s tím, že vozidlo starší 13 let – tedy po průměrné životnosti – nemusí pro riziko střetu se zvěří připojistit každá pojišťovna.

Statisticky jde o poměrně „silné“ riziko, škody způsobené střety se zvěří činí kolem 10 % všech škod, které pojišťovny řeší v souvislosti s pojistnými událostmi v silničním provozu.

Pojišťovny ročně evidují tisíce střetů se zvěří a plnění počítají a vyplácejí v stovkách milionů, na jednu pojistnou událost v průměru 50 tisíc korun. U luxusnějších vozidel samozřejmě násobně více a platí rovnice vycházející ze zákonů fyziky: čím vyšší rychlost při nárazu, tím vyšší škoda.

Není to ale přímá úměra a paušální pravidlo, kromě rychlosti sehrávají při tomto typu nehody roli i další faktory: rychlost reakce řidiče, brzdná dráha, druh, hmotnost, rychlost a velikost zvířete, způsob srážky, kvalita vozidla, co se brzdných i crash parametrů týče, a i kvalita pneumatik.

Při sjednávání připojištění rizika střetu nebo srážky se zvěří k povinnému ručení je klíčově důležitý pojistný limit. Opravdu se neoplatí „jít po ceně“ a sjednávat nejlevnější připojištění. Zvláště, když se bavíme o roční platbě ve výši v průměru 500 korun.

Pojištění nebo připojištění rizika střetu se zvěří by mělo krýt všechna zvířata, protože navzdory tomu, že na našich cestách dochází statisticky nejčastěji ke střetu se srnčí zvěří, musíme počítat i s výskytem jiných druhů zvířat na našich silnicích. Poměrně nebezpečný je kupříkladu i střet s rychle letícím ptákem. Častou příčinou dopravních nehod bývají i menší zvířata, která nám můžou vběhnout pod kola.

Inu a bez policejního záznamu o nezaviněné dopravní nehodě v důsledku střetu se zvěří se s vámi žádná pojišťovna o plnění bavit nebude. Přítomnost dopravní policie je tedy i ve vašem zájmu nevyhnutná, důvodů je ale více.

Proč musíme volat dopravní policii

Střet se zvěří je situace, ke které je nutné vždy a za každých okolností volat dopravní policii. I tehdy, kdy kupříkladu zraněné zvíře uteče, nebo jste projeli a usmrtili zajíce či lišku. Pokud policii nepřivoláte, mohli byste se dopustit přestupku.

Pokud volně žijící zvíře zraníte nebo usmrtíte, stává se majetkem místního mysliveckého spolku. A pokud se to stane domácímu nebo chovnému zvířeti, které někomu patří, za škodu je odpovědný jeho majitel, protože jeho zvíře nemá co dělat na silnici.

Kde můžete zvěř potkat nejčastěji?

Dopravní policisté a všichni, kdo jsou zodpovědní za bezpečnost silničního provozu na silnicích v zemích českých, moravských a slezských přesně vědí, kde je výskyt zvěře nejčastější. Respektive kde je v porovnání s jinými úseky nebo oblastmi vyšší pravděpodobnost, že může dojít ke střetu ze zvěří.

Podle statistiky SRNA indexu Generali České pojišťovny dochází nejčastěji ke střetům se zvěří ve Středočeském kraji. Jeden ze tří nejrizikovějších úseků v celostátním měřítku má jenom 99 metrů a nachází na silnici č. 608 mezi Zdiby a Prahou-Novými Chabry.

Druhý v řebříčku střetů se zvěří byl loni Moravskoslezský kraj, ve kterém je nejrizikovějším 218metrový úsek silnice I/58 mezi Petřvaldem a Starou Vsí nad Ondřejnicí.

Třetím krajem, kde se odehrálo nejvíce srážek se zvěří je Olomoucký kraj, ve kterém je nejkritičtější 216metrový úsek silnice III/150 u obce Želatovice poblíž odbočky na Újezdec.  

Další kritické úseky s vyšším rizikem střetu se zvěří:

na Vysočině

• 188metrový úsek silnice 360 na půl cesty mezi Pocoucovem a Trnavou
• 193metrový úsek silnice II/112 mezi Pelhřimovem a Červenou Račicí

na Ústecku

• 178metrová pasáž frekventované silnice I/13 mezi Jirkovem a Komořany hned za mimoúrovňovou křižovatkou
• úsek o délce 119 metrů na silnici I/13 v katastru obce Přestanov nedaleko Teplic
• 304metrový úsek silnice 133 mezi Janovem a Horním Jiřetínem

V hlavním městě Praha je nebezpečný lesní 283 metrů měřící úsek silnice I/12 při výjezdu směrem na Úvaly

V Libereckém kraji je rizikový 180metrový úsek frekventované silnice I/13 v katastru obce Skalice u České Lípy

Každý kraj, a i okres naší země má rizikových úseků několik a je třeba si dávat pozor na všech – jsou samozřejmě označeny dopravními značkami.

Šťastnou cestu přeje

Ján Schneider, člen odborné poroty soutěže Zlatá minca

Foto: pexels, pixabay